Úvod > Blog > Co stojí a padá na mateřské školce…

Co stojí a padá na mateřské školce…

Rubrika: Blog    Vyšlo:
Autor:    Foto: SXC
Co stojí a padá na mateřské školce…

Každý rodič mi dá nepochybně za pravdu, že v určitém věku přestává být pro svého potomka partnerem. Milá matko, uznejte sama, jak dlouho si vydržíte hrát s panenkami, jezdit s autíčkem a proměňovat se střídavě v princeznu, jeřábníka nebo kovboje.Tříletý špunt ve vás bude stále vidět dospěláka, se kterým je sice legrace, ale jenom občas, a který si s nimi hraje jenom chvíli, protože má povinnosti. Logicky se postupně začne ptát po dětech, vyžadovat jejich společnost, těší se odpoledne na písek či do parku, kde se se svými vrstevníky vyřádí. A když pak vidíte, jak je mezi nimi šťastný, dojdete k závěru, že nastal čas seznámit ho s předškolním zařízením a umožnit mu, aby se naučil pěstovat sociální vazby. Jenže…
 
Vydáte se k první školce, mají plno, vydáte se k druhé, třetí, čtvrté… se stejným výsledkem. Znejistíte, protože od září máte domluvenou práci, na níž se těšíte, a to z mnoha důvodů, zmiňme ovšem jenom ty základní, jednak přispějete do rodinného rozpočtu a budete si moci dovolit splnit dítěti různá přání, vzít ho na hory, k moři… a jednak si zlepšíte psychický stav i rozhled, protože, co si budeme povídat, po letech zdrobnělin leckteré z nás už nedělá problém požadovat po prodavačce v krámě chlebíček, máslíčko, masíčko a partnera nutit, aby si před večeří šel umýt ručičky, protože bude papat.  A pokud se na to podíváme z pohledu naší churavé ekonomiky, není od věci ušetřit státu peníze, které by do nás musel narvat do doby, kdy je povinen se o nás postarat.
 
Kdysi bývalo psané a také dané, že když máte zaměstnání, dítě do školky vám zkrátka vzít musí. Dnes je situace zcela opačná. Umístit dítě do předškolního zařízení vyžaduje leckdy doslova nadlidský výkon a občas i úplatek ve formě sponzorského daru. Na úřadech se s vámi nikdo nebaví, místo aby vám poděkovali, že se chcete živit sama a šetříte státní kasu, dívají se na vás jak na krkavčí matku, která se chce své ratolesti zbavit, a dostane se vám přednášky o tom, jak je pro dítě potřebná přítomnost matky, v níž se zcela ztrácí vaše chabá argumentace, že dítě si také potřebuje pěstovat sociální vazby s vrstevníky, takže při pohledu na kyprou úřednici, vytáčející telefonní číslo, zřejmě na sociálku, berete roha.      
 
Večer pak nastává hodina matematiky, v níž se snažíte dopočítat toho, na kolik vás vyjde pobyt v soukromé školce, či hlídání najatou ,,tetou“. Jen tak pro informaci, soukromá zařízení v Praze stojí až 12 000 Kč, na okraji a mimo 7 000 Kč. V dalších počtech pak dojdete k závěru, že po odečtení tohoto nákladu z budoucí výplaty vám zbude maximálně na jeden víkendový nákup a možná na tramvajenku, abyste potomka nemusela táhnout pěšky.
 
A závěr této trojčlenky dítě-škola-práce? Je třeba zvednout telefon, zapřít v sobě staré křivdy a obvolat příbuzné, kamarády, známé, kteří by byli ochotni potomka občas pohlídat, následně doufat v benevolenci vašeho i šéfova partnera ve věci příležitostné práce z domova a modlit se za to, aby se ten nahoře příští rok ustrnul a dítě vám do školky vzal.     
 
A i když to dopadne dobře, hořkého pocitu nespravedlnosti se jen tak nezbavíte.  Divíte se, že leckterá matka, která si prošla školkovou peripetií, si nechá na druhého sviště zajít chuť? Já tedy ne!




reklama