Úvod > Blog > Co to letí?

Co to letí?

Rubrika: Blog    Vyšlo:
Autor:    Google+  Foto: SXC
Co to letí?

…zařvala jsem, když kamarád odpálil. Míček to nebyl stoprocentně. ,,Šiška,“ ozvalo se z lesa. ,,To není šiška,“ zareagoval s potměšilým výrazem další spoluhráč. Nebyla. Říkávalo se tomu také podpapírák a kdo ještě stále není ,,doma“, skrývá se za tím zcela obyčejné lejno. Elegantní hra, plná pravidel, etikety a slušného chování, neboli golf, tak dostala o minulém víkendu značně smradlavou příchuť…
 
Dnes ponechám stranou golf jako takový, na vysvětlenou vám bude stačit toliko následující. Tato hra se hraje na dvou typech hřišť, tzv. mistrovském a veřejném, neboli public. Na mistrovské mají vstup dovolen pouze hráči se zelenou kartou, tedy ti, kteří to s golfem myslí vážně, na public si mohou jít zahrát i běžní příznivci tohoto sportu nebo lidé, kteří to zkrátka chtějí jenom zkusit. Na mistrovských hřištích najdete většinou osmnáct jamek, na veřejných devět. 
 
Obejít osmnáct jamek bez vykonání potřeby je nadlidský výkon, obzvlášť když v horkých dnech pravidelně doplňujete tekutinu. Každé mistrovské hřiště si zakládá na tom, že minimálně na tzv. devítce (deváté jamce) nabízí možnost si ulevit, ať již v prostoru k tomu určenému v hlavní klubovně, nacházející se blízko této jamky nebo v Toice či jiné kadibudce. Ani řada veřejných hřišť nezůstává po zadu a minimálně vysílené hráče upozorní, kudy cesta…
 
Hráli jsme na veřejném hřišti, neb jsme s sebou měli spoluhráče, který se ke složení zkoušky k hraní na mistrovských hřištích teprve chystá. Hřišťátko to bylo poměrně jednoduché se začátkem a koncem v parkové úpravě a s několika tzv. lesními jamkami. A tady se ukázal zakopaný pes. Cesta k první lesní jamce vedla po louce přes prkenné podlážky, kde se vyjímala cedulka s nápisem o zmijích, kterých se v okolí vyskytuje hodně a pokud si jich nebudeme všímat, nebudou si ani ony všímat nás. Tohle samozřejmě znervózní i nebojsu. Nezbývá tedy než se držet na fairwai (golfové dráze vedoucí k jamce), která je sestříhaná tak, že tam můžete vidět i žížalu, natož hada.
 
Zde je třeba vložit vsuvku. Golf je o mnoha aspektech a jedním z nich je i naprosté soustředění na ránu, kdy by míček měl letět vámi určeným směrem, tedy co nejblíže k jamce. Jenže soustřeďte se s pocitem zmije za zády…  
 
Odpálili pánové a následně já, můj míček naštěstí zůstal na dráze, jejich jsme lovili v přilehlých hvozdech. Jestli se tam schovávaly zmije, to fakt netuším, za to exkrementů tam bylo víc než dost. Lidských, protože zvíře si zadek sotva utře a papírkem vykouzlí již zmíněný podpapírák. Hledat bílý míček mezi bílými papírky je skutečně chuť, a i proto se stalo, že vzduchem letěla rovněž zmíněná šiška.
 
Eklhaft pokračoval i při přechodu na další jamku, kam je třeba dojít po krátké lesní cestě. I když se obvykle snažím v lese dýchat z plných plic, zde bylo třeba zadržet dech, protože v horkém dni to zrovna nebyl osvěžující odér.  Naštěstí se zbytek hřiště proměnil znovu v parkovou úpravu, kde vystrčit pozadí by už přeci jenom byl značný problém. Přesto jsem se nezbavila pocitu, že takto smradlavou hru jsem ještě nehrála.
 
Při přemítání nad tím, komu je zatěžko si dojít na toaletu, kterou by včas doběhl i jedinec postižený řídkým případem s častým běháním si říkám, možná je dobře, že na některá hřiště nemají podobná čuňata povolený přístup. Golf je totiž nejenom elegantní hra plná pravidel a etikety, ale také slušného chování a ohleduplnosti vůči spoluhráčům, okolí i hřišti samotnému. A to je některým lidem, kteří sem občas ,,zabloudí“, zcela cizí. 
Tak mě napadá, nebylo by dobré pod informaci o zmijích napsat něco v duchu: Kdo na zdejším hřišti vystrčí holou řiť, toho kousne zmije a následně mu bude zadek stejně preparován jako proslulému Doktorovi od Jezera hrochů…
 
Třeba by pak v přilehlém lesním porostu už nebylo vidět nic jiného než bílé golfové míčky…  



reklama