Úvod > Blog > Zahradní fitness

Zahradní fitness

Rubrika: Blog    Vyšlo:
Autor:    Google+  Foto: SXC
Zahradní fitness

Jaro je krásné, ovšem až na ty odložené kabáty. Vyvalená bříška a přetékající špíčky sice dávají tušit, že to s naší ekonomickou situací nebude zas tak zlé, ovšem netoliko již tak se zdravím. Ruku na srdce, komu zimní gurmánské radovánky nepřidaly na zdravotních starostech, tedy obzvlášť takovým, kteří milují organizovaná cvičení stejně jako já…  
 
Nesnáším tělocvičny, z upocených těl se mi dělá špatně a při nesmyslném poskakování si připadám jak opička na gumě z pouti, blahé paměti za deset kaček. Nemluvě o tom, nakolik mě irituje předcvičující postavička, fanaticky povzbuzující ve vražedném tempu, díky němuž mi srdce určitě, ale určitě vyleze až z krku… Tak tohle všechno mě napadlo při poslední pravidelné návštěvě lékaře…
Jeho varovný prst se zakýval nad mým tlakem, stoupajícím až kamsi k nebesům, pak se zabodl do číslice naznačující, že cholesterol mi nejspíš už leze i ušima a definitivně zaparkoval u cukru, jehož jsem mohla balit do pytlíků a prodávat se slevou.

 

 

Doktor hubeňour spustil přednášku o škodlivosti všeho dobrého a důrazně mi doporučil navštěvovat fitness. Namítla jsem, že se hýbu na golfovém hřišti, na což on opáčil, že tento pohyb je rozhodně nedostačující. Možná měl i pravdu, i když pohled na stěnu za ním, kde se skvěla plaketa oceňující paní doktorovou, co by nejlepšího fitness trenéra, spíš dával tušit, že mě vábí do rodinné ,,perníkové fitness chaloupky“, kde mě s největší pravděpodobností sice neupečou k večeři, ale rozhodně mě donutí vyskákat duši.  
 
Otrávená jsem dorazila domů a odpoledne jsem si postěžovala sousedce přes plot. ,,To jsou kraviny,“ odvětila bodrá padesátnice s tělem, za které by se nemusela stydět ani třícítka. ,,Tady máš pár salátků a koukej je zasadit, ať něco děláš a nemyslíš na blbosti.“
Pár salátků, přesněji řečeno třicet, ovšem potřebovalo záhon. Když jsem po dvou hodinách uložila do země poslední sazeničku, napadlo mě, jestli by mi v tom fitku přece jenom nebylo líp. Druhý den mě po návratu z práce za dveřmi čekal stejný balík, tentokrát květin. Třetí den to byly jahody, čtvrtý skalničky…

 

 

Všechno zasazené bylo třeba pravidelně plít, prořezávat, zkrátka se starat…
 
Týden se překulil v měsíc, ten v druhý a pan doktor při kontrolní návštěvě nestačil valit oči, ostatně, ani já ne… Tlak se umoudřil, z cukru bych nezbohatla a cholesterol šel jinam.
,,No, tak vidíte, jak Vám ten pohyb prospěl,“ podotkl doktor. ,,Kam chodíte cvičit?“ 
,,Do zahradního fitness,“ odvětila jsem po pravdě.
Nadšení pana doktora z nového fitka opadlo ve chvíli, kdy zjistil, že jsem místo lovení bacilů ve vydýchané tělocvičně poskakovala na čerstvém vzduchu, posilovala s kolečkem a protahovala si svaly s dalším zahradním nářadím…
 
A co vy, také máte pocit, stejně jako můj ošetřující lékař, že se vracím zpátky na stromy?
Tak ať, za ty padající kalhoty a čerstvou domácí zeleninu a ovoce to rozhodně stojí… :-)



reklama