Úvod > bydlení > Mít tak vilu na Ořechovce

Mít tak vilu na Ořechovce

Rubrika: Na návštěvě    Vyšlo:
Publikováno v titulu Domov | Ročník 2004 Číslo 10
Autor:    FOTO PETRA HAJSKÁ, JIŘÍ KREJČÍK
Mít tak vilu na Ořechovce

Protože máme vědět, kde vlastně bydlíme, neodpustím si krátké ohlédnutí za vznikem místopisného názvu: ... Jan Josef z Valdšteina prodal dne 16. května roku 1709 zpustlou zahradu na místě zvaném „Skalka" Janovi Krištofovi Bořkovi (nebo jak se důsledně psal von Borscheckovi), sekretáři dvorské komory a prvnímu komisaři solního a pivního důchodu v království českém, za 2000 rýnských zlatých se závazkem, že placeno bude Strahovskému klášteru vždy o sv. Havlu 8 zlatých a 38 krejcarů. Okolí Bořkovy zahrady se od té doby lidově nazývá „Vořechovka", z německého názvu „der Borzeckische Garten". (C. Straka: Pražská villová čtvrť Vořechovka)
V roce 1919 vyhlásila Státní regulační komise soutěž na vilovou kolonii již zvanou Ořechovka, a naplnila tak skvělou vizi tehdejšího zastavovacího plánu (kde že loňské sněhy jsou...).
Představovaný dům byl postaven v roce 1931 stavitelem Jindřichem Řehořem. Současný majitel ho koupil na úplném konci 20. století se záměrem pokračovat v jeho využití tak, jak tomu bylo dosud — k nájemnímu bydlení. V domě byly čtyři byty, v té době prázdné. Rozhodl se pro celkovou rekonstrukci.

Samotný dům se suterénem a třemi podlažími byl kvalitně postavený, ovšem s nánosy kutilské činnosti částečně vycházející z nutnosti, částečně z důvodu pochybného a nesourodého cítění obyvatel domu. Chvíli zde údajně bydlel jakýsi potentát ústředních federálních orgánů, poté i vyslanci různých zemí a národů.
Architekt Pavel Hnilička, jemuž byla rekonstrukce svěřena, říká: „Dům vzešel ze stavebně silného období mezi válkami, v detailu je poctivý, dům příjemně dýchá. Dnešní doba je náhražkovitá. Touto cestou jsem nechtěl jít. Chtěl jsem starší věci oprášit. Setkání se starou věcí člověka ve zrychlené současnosti příjemně zpomaluje, uvádí do kontinuity. Je zbytečné ničit staré předměty, pokud jsou dobré. Moje práce spočívala pouze v doplňování."

JAK HLUBOKO SÁHNOUT
Vy, kteří máte dům, víte, že různé jeho části se opotřebovávají různě rychle. Nejtrvalejší jsou stavební konstrukce (jeden velmi důvěryhodný stavební inženýr tvrdí, že dům je staticky vážně narušený, až když prasklinou prostrčíte pěst). Rychleji stárne fasáda, ještě rychleji umístění vývodů (vodovody, kanalizace, okapy) a nejhůře jsou na tom povrchy.
Tato rekonstrukce obsáhla vlastně všechny úrovně. Nejvíce zásahů provedl investor a architekt samozřejmě v oblasti povrchů, na něž nikdo sedmdesát let důsledně nesáhl. Přesto postupovali tempem „krok vpřed, krok vzad".Velmi citlivě opravovali teraco na chodbách a podestách, rozbité dlaždice podél schodiště nahrazovali stejnými, pietně odloupnutými někde u sklepa. Kování, kliky a zámky opravili nebo v bazaru našli vhodný kus k doplnění. Tam, kde to nebylo možné, sáhli po současném výrobku - a přes všechnu snahu, je to vidět.


NEJVYŠŠÍ POSCHODÍ - NEJVĚTŠÍ ZMĚNY
Jak jsme si již řekli, dům má čtyři podlaží, jsou zde 4 byty. Největší změny, a to i dispoziční, provedl architekt v nejvyšším poschodí. Stejně jako v ostatních bytech hlavní obytné místnosti (kuchyň a obývák) přesunul důsledně kjihu. Obytný prostor dnes již tradičně propojil s kuchyní, čímž dosáhl maximální otevřenosti. Kdyby jí však bylo příliš, jsou po ruce do příček schované posunovací dveře, ve druhém patře původní, ve třetím nové. Se změnami dispozice souvisely i přesuny dveří, někde jen o půl metru, někdy vznikly nově. V jedné z ložnic dokonce použili původní dveře z půdy, takže, jak říká architekt Hnilička v úvodu, pokud to bylo možné, jen oprašovali a doplňovali.
Horní byt měl však skrytý potenciál. V úrovni jeho podlahy se za obvodovou zdí nacházela střecha zimní zahrady dolního bytu. Jenže nefungovala jako balkon, proto na ni nevedl ani výstup. Po jednáních s památkáři byl vybudován nový průchozí vikýř (v tomto okamžiku se architekt převlékl do montérek a pracoval s dělníky, kteří ani z výkresu, ani z perspektivního rozkreslení ... potřebovali prostě pomoc). A byt získal terasu.
To ale není všechno. Půda zůstávala nevyužitá. Z obývacího pokoje bylo proto vzklenuto jednoduché dřevěné schodiště s nalakovaným kovovým zábradlím (původně tam byl žebřík). Pod hřebenem stanové střechy vznikl nový pokoj, kterým můžete vystoupit na kapitánský můstek. Je jím severní terasa na střeše schodištního traktu. Průchod na ní umožňuje další vikýř, který je tentokrát polozapuštěný. Detail, který zbytečně nezmenšuje vnitřní prostor, ani netrčí ven příliš nabubřele. Pasuje tak akorát.

MATERIÁLY, METRY A KORUNY
Investor i architekt postupovali velmi obezřetně až pietně, a nedopouštěli se žádných exhibic. Na podlahy použili většinou repasované parkety (dubové, bukové), nebo koupili nové nižší kvality, a špatné vlýsky vytřídili. Přesto ušetřili. Rámy oken a dveří jsou důsledně dřevěné, většinou původní a nalakované.
Nová je střešní krytina (pálené červené bobrovky), tepelné izolace (20 cm minerální vaty), oplechování (měděné) a fasáda. Uvnitř veškeré rozvody, některé příčky a podhledy (sádrokarton), též dlažby a obklady v koupelnách, kotle, pračky, kuchyňské linky, ledničky, varné sestavy, vestavěné skříně a drobné zařizovací předměty. Některé kliky a sanitární technika.
Dům představuje 460 m2 obytné plochy a 38 m2 teras. Náklady dosáhly zhruba 11 000 Kč na metr čtvereční.
„Protože se koneckonců jedná o nájemní byty," poznamenává autor rekonstrukce, „byly navrhovány poměrně univerzálně, aby si konkrétní obyvatel mohl vlastní vrstvu doplnit. Nevadí mi to, naopak nemám rád, když architekt předepisuje lidem i bačkory."




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Koupelny ERBES - rekonstrukce koupelen
Rekonstrukce koupelen a bytových jader. Grafický návrh ZDARMA, kompletní servis, garantovaná kvalita a příznivé ceny! Nová koupelna za několik dní.



reklama