Úvod > bydlení > Berounský experiment

Berounský experiment

Rubrika: Na návštěvě    Vyšlo:
Publikováno v titulu Domov | Ročník 2005 Číslo 3
Autor:    FOTO ESTER HAVLOVÁ, PETRA HAJSKÁ
Berounský experiment

NAD ÚDOLÍM
Klienti si vybrali Beroun, město v krásné krajině, u něhož se stýkají hřbety Brd a křivoklátských zalesněných kopců. Pozemek stojí na jižním úbočí široce rozevřeného údolí a naskýtá se z něj krásný výhled. Na dně údolí vede dálnice do Prahy, cesta na její okraj trvá 15 minut.Večer, kdy lesy potemní a dole se mihotají jen žlutá světýlka městské aglomerace, připadáte si jako ve filmu, kde ztracený E.T. shlíží na noční město.Vzhledem k oknům o rozměrech 3x3 metry tomu snad i věříte.
Zástavba na okolních pozemcích vás ovšem vrátí do české reality katalogových domů, z hlediska architektury a stavitelství často drahých omylů. Nicméně lidský vkus se nedá nadiktovat, i tento dům se každému nemusí na první pohled líbit. Když klientka vedla děti v září poprvé do místní školy a představovala se s rodiči spolužáků, probíhalo to prý takto: „Já jsem Nováková a bydlím kousek pod tím ošklivým novým domem... A já jsem Dvořáková, my bydlíme nad tím divným domem..." Jak se představila naše klientka, jistě si domyslíte.

JAK DŮM VZNIKAL
Klient hledal v roce 2001 architekty, kterým by svěřil stavbu rodinného domu. Protože něco takového dělal poprvé, ptal se. Sudičkou se shodou okolností stala současná redaktorka Domova, Věra Konečná, která klientům doporučila několik autorů. Ti si vybrali ateliér HSH architekti, který přišel s ideou prostorového domu ve struktuře mřížky.
Celý dům je složen z 24 krychlí o hraně 3 x 3 m. Krychle jsou uspořádány do prostorové mřížky o dvou podlažích (12 v přízemí, 12 v patře). Do tohoto modulu je organizován provoz rodinného domu. Každé krychli je určena funkce. Mezi sebou jsou odděleny buď pevnými nebo posuvnými stěnami. Některé krychle nejsou však pevně odděleny vůbec, a umožňují tak horizontální i vertikální průhled a lepší vnímání celého prostoru.
V domě - prostorové síti - není člověk lapen, ale naopak se může pohybovat velmi svobodně. Výsledek byl ovlivněn samozřejmě klientem, který definoval oblíbené materiály, a ty pak byly na stavbu použity. „Dokážeme si představit celou škálu rozdílných domů a budov, které budou rámcově vycházet ze základní prostorové sítě, ale klienti sije vyplní podle svých představ," říkají architekti.
Takový dům i jeho jednotlivé prvky jsou spolu s funkcí (například krychle koupelny, krychle ložnice, krychle šatny) přenositelné jako stavebnice. Možná i to bylo motivací k experimentu — vytvořit univerzální, opakovatelný a rámcově unifikovaný systém.Vytvořit program.
Stavbu představuje montovaný ocelový skelet s výplněmi z betonu a skla. Jedná se vlastně o malý panelák položený na bok. Dům nemá žádnou hlavní fasádu. Výhodou systému jedna buňka - jedna funkce je, že odpadají chodby. Architekti také tvrdí, že v budoucnosti lze změnou propojení či uzavření prostupů krychlemi změnit i využití jednotlivých buněk: „Výsledek nemusí být natolik přísný, jak je prezentováno na tomto berounském domě. Architekt může definovat pouze základní prostorovou síť, do které posléze ve spolupráci s klientem bude vkládat jednotlivé místnosti, tvořit vlastní dům."

HLAVNÍ SLOVO MÁ BETON
Do ocelových profilů svařených s milimetrovou přesností byly vsazeny na míru odlité betonové tenkostěnné panely, mezi vnitřní a vnější vrstvou každého pole je vložena tepelná izolace
z minerální desek Orsil. Obvodový plášť je samonosný, uložený na ocelových patkách kotvených do základových pasů.Vnitřní a vnější ocelová konstrukce je v celé výšce objektu propojena pouze ve dvou bodech nerezovými svorníky. Nevznikají tak tepelné mosty. Svorníky zároveň zamezují odtržení pláště při sání větru (na závětrné straně domu se vítr točí do jakéhosi víru a vytváří efekt podobný vakuu. Na stěnu působí podtlak a odtrhává ji od konstrukce). Povrch panelu, neboli fasádu zdobí klasická mapa litého materiálu. Dokážeme si představit, že se to někomu nelíbí. Zvlášť, když některý panel je téměř dokonalý, a druhý flekatý. Jenže kdo chce beton, musí něco vydržet...
Některá pole tvoří nádherné prosklené plochy oken, dokonce posuvných. Tyto plochy mohou být zvenku stíněny stahovacími roletami, které nebrání výhledu, ale pouze přehřívání povrchu. Navíc, jsou-li zataženy, vytvářejí při pohledu z plenéru dojem dokonale uzavřeného domu. Když se ale večer rozsvítí, ze žlutě prořezaného hranolu se stane nádherná skulptura. Protože dům byl dostavěn v létě, neznáme zatím porovnatelnou energetickou náročnost objektu.

Uvnitř je na podlahách výhradně kletovaný beton (povrch vyhlazený ocelovým hladítkem). Během stavby došlo k určitým komplikacím, kdy si řemeslníci vylili betonem více polí, než stačili za tvárného stavu zahladit. Proto se práce opakovaly, což samozřejmě oddalovalo navazující činnosti. Říká se, že zkušenost je sice nepřenosná, ale budete-li kletovat, pamatujte...
Zajímavým detailem jsou podlahové kanálky, které vznikly sesazením jednotlivých krychlí. Mezi ocelovými profily jsou spáry, které umožňují vedení kabelů. Také jednoznačně ohraničují jednotlivé funkční jednotky. Při překračovaní působily znepokojujícím dojmem a narušovaly pohodu pohybu, ale majitelé je po dohodě s architekty zakryli obráceným „U" profilem a tak zahladili.
Základní nemobilní nábytek je zhotoven z MDF desek (například kuchyně, šatna). Kontejner záchodu a koupelnové umyvadlo je z matné nerez oceli. Vanu obkládá tropické dřevo z brazilské třešně. Šroubovité schodiště ze zalakovaného ocelového plechu je nýtem spojujícím obě podlaží, jako ocelová spona prochází kruhovým otvorem ve stropě a představuje  jediný   nepravoúhlý   tvar   v   domě. Snad ještě konvektory topení, které vystupují nad podlahu a nejsou zapuštěny do kanálků. Jejich povrch byl zalakován průhledným komaxitem, takže se matně leskne.
Všimněte si také, že na stropech není žádné svítidlo, prostor osvětlují buď nepřímo štěrbiny, nebo přenosné lampy. V podlaze jsou záklopky, které kryjí výstupy sítí. Musely být vymyšleny a navrženy předem, dodatečné montáže a improvizace jsou totiž obtížně proveditelné, pokud nechcete vést kabely po povrchu. I v domech z klasických materiálů, jako jsou například cihly, se musí sekat, chcete-li přidělat zásuvku. Ale stopy jde bezezbytku zahladit.V betonu by byly vidět. Zde tyto zásahy částečně suplují zmiňované kanálky.
Ačkoliv dům v Berouně nese prvky obrovského autorského vkladu a může se na první pohled zdát nevstřícný, nejzásadnějším zjištěním je, že uvnitř se pohybujete s pocitem přirozené volnosti, kterou vám paradoxně dopřává přísně dodržovaný koncept. Jak vstřícně se bude prostor stavět k dodatečným dílčím zásahům a změnám, které si vynutí proměňující se rodinný život, nelze zatím vytušit. Dům je ale měkčí, než se zdá, dražší, než je příjemné (9,5 milionu) a skutečně výjimečný.
Zvláštní uznání patří i klientům, kteří za svoji odvahu dostali dům, jenž se okamžitě zapsal do análů vysokého stavebnictví. Dnes je ještě hodnocen jako odvážný pokus, posléze se z něj stane citovaný klasik.

Názor architektky - KRÁSKA, NEBO OBLUDA ?

Vzpomínám si, jak jeden můj známý řekl po několika letech manželství své ženě: „Do tebe se nikdo nezamiluje na první pohled. Až na druhý. Ale ten zanechává trvalé následky, protože pak je to láska na celý život."
Kdybych měla srovnávat krásu domů a žen, pak berounský panelák naležato není žádná líbivá bárbína s blonďatými vlásky, ale těžká intelektuálka bez pudru a haldy příčesů (nic pro muže bez fantazie). Chápu, že v mnoha lidech vzbudí spíše opovržení nebo soucit, málokdy obdiv. Stačí však krátký, ale intenzivní kontakt, dotknout se vnitřního světa, na chvíli uvidět okolí očima této nenašminkované dámy, a pak se hodnoty překvapivě začínají měnit.
Když architekti HSH spolu s majiteli uspořádali oficiální otevření domu pro kolegy a přátele, všimla jsem si takové proměny pohledu hned u několika návštěvníků. Jeden z nich dokonce při odchodu přiznal, že dům se mu zprvu vůbec nelíbil. Jak jím ale procházel, nacházel stále více toho, co ho zaujalo, až se ho nakonec zmocnilo nadšení.
Představit čtenářům víceméně populárního časopisu tento experiment je možná trochu odvážné (ale určitě větší odvahu vyžadovalo postavit jej mezi podnikatelské baroko). Fotografie totiž nemohou přesně zachytit skutečné hodnoty bydlení. Nemohou vystihnout pocity, které se člověka zmocní, když se napohled nevstřícná betonová hmota začne navečer otevírat a odkrývat svůj vnitřní půvab; nezachytí, jak se život rodiny tiše propojí se zahradou a vstřebává do sebe i náboj celého dalekého okolí. Nedokáží popsat množství proměn, kterými rodina podle nálady a potřeby může dotvářet atmosféru svého bytu: když se zatahují rolety a rozsvěcují světla, připadá si jako na kosmické lodi, jindy má dojem, že bydlí přímo venku na zahradě, jako by zmizela hranice mezi interiérem a světem venku. Podobně se vytrácí a znovu vytváří i rozdělení vnitřního prostoru pomocí posuvných stěn a celoskleněných ploch: děti z houpačky v patře sledují přes skleněnou stěnu televizi společně s rodiči usazenými na pohodlných lehátkách v přízemí; jsou spolu, a přitom každý ve svém. Stačí však udělat pár kroků, dospělí zmizí, a děti zůstávají ve svém království s hračkami. Prozatím společném, ale i to se s věkem stále častěji bude rozdělovat na osobní soukromí každého z nich. K naplnění vlastní svobody dochází díky respektování jasných pravidel, srozumitelného řádu.
Pro toho, komu se berounský experiment ani přes objasňující výklad nelíbí, mám ještě názor naší přední architektky, profesorky Aleny Šrámkové: „Dům se nemá líbit, dům má plnit mnohem důležitější funkce. Má pravdivě vyjadřovat příslušnost k době, ve které byl postaven. Měl by mít sílu, měl by nést v sobě i poslání vychovávat ke kulturnosti, ke skromnosti, k pokoře."
VĚRA KONEČNÁ




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Koupelny ERBES - rekonstrukce koupelen
Rekonstrukce koupelen a bytových jader. Grafický návrh ZDARMA, kompletní servis, garantovaná kvalita a příznivé ceny! Nová koupelna za několik dní.



reklama