Úvod > bydlení > ŽIVOT NA JEDNO POUŽITÍ VII. – Proč

ŽIVOT NA JEDNO POUŽITÍ VII. – Proč

Rubrika: Souvislosti    Vyšlo:
Autor:    Foto © abcmedia a bsilvia - Fotolia.com
ŽIVOT NA JEDNO POUŽITÍ VII. –  Proč

   Proč tak snadno nakupujeme věci na jedno použití? Není to tak dlouho, co prestižní deník Washington Post realizoval elegantní pokus. Slavný houslový virtuóz Joshua Bell hrál v metru ve Washingtonu během ranní špičky. Vzal svoje Stradivárky za téměř čtyři miliony dolarů a hrál.Většina lidí prošla nevšímavě kolem, někteří se pozastavili a hodili mu minci. Za hodinový koncert nasbíral 32 dolarů. Pro upřesnění; v koncertní hale má dobré místo v jeho blízkostí astronomickou cenu, většina procházejících by si ho asi nemohla dovolit (pokud by vůbec sehnala vstupenky).
 
Byla zde šance, jazykem ekonoma, „konzumovat  produkt ojedinělé kvality“. Můžete namítnout, že to nebyla nejšťastnější chvíle a většina asi nebyla v obraze. Na druhé straně přelidněná obchodní centra a naše orientace v kvalitě nabídky vytvářejí přibližně shodné šance a pravděpodobnost rozvážného nákupu je asi ve stejném poměru. Statisticky jde totiž o jednoduchou, avšak zásadní otázku – kolik žab musíte políbit, abyste nakonec doma vybalili princeznu?

 

Nechali jsme si spálit lodě a rozbít hrnce
„Česká ekonomika roste rekordně rychle a zásluhu na tom mají především české domácnosti, které hodně utrácejí. Je to velký úspěch, to nikdo nečekal. Pokud rozjetá česká ekonomika vydrží…“
Neradujte se, nevydržela - ta věta je z archivu (2004). Co je dobré pro ekonomiku, válcuje rozpočty rodin a jednotlivců. Proto vlády všech zemí nikdy nešmírovaly obsah peněženek svých občanů s větší pozorností než dnes, aby index spotřebitelské důvěry vyvolaný tancem ekonomických šamanů spustil vytoužený déšť na vyprahlý trh. A protože už všichni chápeme, že všechno je globální, víme, že se musí rozparádit americký zákazník, koupit německé auto a my na tom vyděláme a utratíme.
 
A ve spalovnách skončí věci, které jsme už zaplatili, abychom si na podobné mohli vypůjčit a dlužit za ně. Potom se zazelená i naše ekonomika. Že to nemá logiku?
 
Čínský vojevůdce Xiang Yu před velkou bitvou nechal spálit svoje lodě a rozbít hrnce se zásobami. Žádný ústup a vojáci pochopili, že přežít znamená jít vpřed. Zdá se, že ani my nemáme jinou možnost než vyrazit za nákupem věcí na jedno použití a ekonomicky růst. Zvlášť v situaci, kdy zoufalí konzumenti za velkou louží hází svoje kreditní karty do sklenic s vodou a nechávají je zamrazit; doufají, že během odmrazování impuls k utrácení vyšumí. Měli bychom si připustit i jiný než obvyklý ekonomický vývoj. Třeba zkrátit citát Železné lady: „Peníze ostatních lidí vám nakonec dojdou.“ Je to na nás a můžeme v tom zůstat sami.
 
Nedbáme pokynů, které by zachránily lidstvo
Z opačného spektra názorů je nám vyčítán bezuzdný konzum, devastace zeměkoule, absence duševních hodnot a morální otupělost. Není divu, že nakupujeme rychle, impulzivně, co nejvýhodněji a přesto nákupy často vzbuzují pocit viny. Vyhýbejte se textům, které oslovují lidstvo, většinou míří na vaše Ego. Léčíme se paradoxní intencí - co možná nejčastěji podléháme svým nutkáním, abychom ulomili hrot jejich naléhavosti.
 
Díky předvídatelné laskavosti psychiatrů figurují časté nákupy v seznamu duševních onemocnění, takže po každém úletu se mohou naše myšlenky ubírat i tímto směrem. Výčet samozřejmě není úplný, ale už z toho, co bylo napsáno, je zřejmé, že něco jako rozumný promýšlený nákup spadá do kategorie ojedinělých osvícení a zázraků.To, co praktikujeme, není nakupování,  je to tik.
 
Potřeby vynalezla příroda, ale těží z nich obchod
Měli bychom konečně pochopit, že sběr zásob je socializovaným projevem pátracího i obživného pudu a jen obtížně ho lze zcela korigovat. Četné pokusy se zvířaty prokazují, že v přírodě neexistuje něco jako odložená spotřeba (predátory se nedaří přesvědčit, že kořist  ztloustne) a upřednostňují jistého vrabce v tlamě. Člověka také rehabilituje, že nebyly realizovány pokusy, kdy je samec lákán k chuti na kořist lascivně kroužícími samicemi a naváděn k ní nepřehlédnutelným informačním systémem. Možná by padl poslední argument o střídmé spotřebě zvířecí říše. Je rovněž ověřená zvýšená intenzita pudů při předzvěsti horších časů, což vysvětluje eskalaci finanční krize.
 
Oponenti hrající s kartou civilizace a kultury mají smůlu. Právě okázalá spotřeba je ve většině kultur předmětem závisti a obdivu stimulujícím okolí k nápodobě. Existuje důvodné podezření, zda pro jedince nabádající ke střídmosti, není jejich filozofie jen alternativní cestou k podílu na kořisti.

 

Chcíplá koza na vrcholu životní moudrosti
Pokud lidstvo na něčem odedávna svorně pracovalo, pak je to kodex sociálních signálů lákajících ke spotřebě. Možná jsme dost chytří a pohrdavě přehlížíme zdobné vlajkové lodě vyšperkované reklamou, zcela určitě nás ale dostanou signální vlaječky Novákových odvedle (v USA „Keep up Johnsons“). Výzva „držet krok s Johnsonovými“ je zde vážným ekonomickým problémem, který mohl stát na počátku probíhající krize (cesta chudých k americkému snu s pomocí úvěrů).
 
Odborníci upozorňují na nebezpečí nápodoby Johnsonových ve spotřebě a upozorňují na možné chyby v hodnocení jejich úspěchu (to, co se sousedům jeví jako záviděníhodná párty, jsou návštěvy věřitelů a exekutorů). Ekonomickému portálu v USA vévodí tučná rada: „Nedržte krok s Johnsonovými – stáhněte je dolů.“ Musela přijít krize, aby Američané pochopili hloubku našeho přísloví o sousedovi a jeho koze.


Mohlo by se hodit


reklama