Úvod > hobby > Velká kniha o Vánocích

Velká kniha o Vánocích

Rubrika: Dekorace    Vyšlo:
Autor:    Foto: archiv Mladé fronty
Velká kniha o Vánocích

Chcete vědět, co je zlaté prasátko a proč kupujeme stromeček nebo zavěšujeme k lustru jmelí? Zajímá vás, které zvyky a tradice jsou ryze české a které se do našich domácností dostaly ze zahraničí? Pokud ano, a k tomu byste se rádi dozvěděli o Vánocích ještě něco navíc, zkuste odpovědět na otázku v textu a pokud budete mít štěstí při losování, dozvíte se o Vánocích mnohem více…
 
Že Vánoce a hlavně předvánoční čas nemusí být stres, spěch a shon, ale naopak příjemné čekání, provázené tradicemi příprav na nejkrásnější svátky v roce, ukazuje kniha autorky Lucie Kochové, Velká kniha o Vánocích, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta. Autorka nás provází obdobím Adventu, poodhaluje kouzlo českých zvyků a obyčejů a prozradí i něco z oněch evropských. Hospodyňky uvnitř najdou kalendář příprav sestavený tak, aby na nic nezapomněly a všechno v pohodě stihly.

 

Můžete si vybrat i z tradičních a méně obvyklých receptů a zkrátka nepřijdou ani ti, kteří vyznávají zdravé mlsání. Pro pány se najde něco na zahřátí a nechybí ani nabídka štědrovečerních menu, od tradičního, až třeba po takové, jaké se podávalo za první republiky. Samozřejmostí jsou i rady, jak vyzrát na úskalí hlavních pokrmů s recepty na tradiční i nevšední chody.
 
A protože k Vánocům patří hezky vyzdobený byt i dům, najdete zde také tipy na různé vánoční dekorace, z nichž některé si můžete, například spolu s dětmi, vyrobit sami. A když už jsme zmínili tipy, určitě si vyberete i z nápadů, co darovat svým nejbližším pod stromeček. Autorka nezapomněla ani na pár rad z oblasti bontonu, kam ovšem nepatří jen znalost servírování, ale také třeba to, že dokážete alespoň pro danou chvíli zapomenout na staré spory a křivdy mezi přítomnými hosty.   
 
Rádi byste získali tohoto jedinečného průvodce předvánočním i vánočním časem? Pak zkuste do 10. 12. odpovědět na následující otázku:
 
Jak se jmenuje moučník, který nesmí chybět na italském vánočním stole?
Nápovědu najdete zde.




Soutěžní otázka

1. Odpověď na otázku je:


 

 

Na tuto originální publikaci se mohou těšit tři vylosovaní soutěžící.
Velkou knihu o Vánocích vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2010.
Ve Velké knize o Vánocích se například dozvíme, že zvyky, které dnes dodržujeme, nejsou tak starobylé, jak by se na první pohled mohlo zdát.

 

Ještě před sto lety vypadaly Vánoce úplně jinak než dnes. Původně křesťanská oslava narození Spasitele se proměnila v oslavu rodiny jako celku. Nelze se proto tak úplně vrátit k dávným zvykům. Některé z novot se postupem času uchytily, ale na některé jsme si jako národ odmítli zvyknout. V padesátých letech nám byl vnucován na místo Ježíška děda Mráz. Jak to dopadlo, je nám všem už jasné – odjel na saních zase zpět na východ.
 
Nyní čelíme Santovi s červeným nosem a bílým plnovousem. Každý rok se proti němu zvedá vlna odporu, ale ze studia etnografické literatury vyplývá, že je vlastně původnější (jako postava vycházející ze sv. Mikuláše) než Ježíšek.

 

Kdo tedy jsou a odkud k nám přišli?
 
Ježíšek
Přináší hodným dětem během štědrovečerní večeře pod stromeček dárky. Tento zvyk se objevil v německých protestantských oblastech v Čechách na konci sedmnáctého století. To kvitovala s povděkem zejména církev, která tak upevňovala na venkově svůj vliv. Do té doby nosil dárky zejména sv. Mikuláš, který byl na to nutno dodat lépe zařízen, protože měl nůši a hromadu pomocníků.
 
Stromeček
Nejde o zvyk německý, jak se mylně uvádí, protože ani v osmnáctém století nebyl znám ve všech regionech. V Praze se písemná zmínka o něm objevuje poprvé až v roce 1820. Také to, že se v chalupách zavěšoval ke stropu a špičkou dolů, lze vyložit jednoduše nedostatkem prostoru v malých světnicích a absencí podstavce na upevnění.

 

Jmelí
V Čechách je spojováno s Vánocemi až od konce osmnáctého století. Do té doby se zelené větvičky používaly jen jako léčivý prostředek proti zapletení vlasů a uhranutí můrou. Anglosaská tradice se k nám dostala patrně se služebnými a tovaryši z Německa. Jedná se o jeden z nejmladších zvyků, kterému je něco málo přes sto let.
 
Kapr
V roce 1366 nakázala církev před Vánocemi půst. Ve stejném výnosu doporučuje zejména bohatším vrstvám rybu. O kaprovi v trojobalu nepadá žádná zmínka ani v kuchařkách z počátku dvacátého století. Kapr se zřejmě na naše stoly dostal v souvislosti s nedostatkem jiných ryb v českých rybnících. Z nouze se tak stala tradice, která není nijak podložena.
 
Bramborový salát
Podobně jako kapr se neobjevuje ani v etnografické literatuře, ba dokonce ani v kuchařských knihách ze začátku dvacátého století. Pravděpodobně se jedná o takzvaný „ruský salát“, který si našel své místo na českém talíři až v padesátých letech.


Mohlo by se hodit


reklama