Úvod > stavba > Vzpomínka na dvacátá léta

Vzpomínka na dvacátá léta

Rubrika: Design    Vyšlo:
Publikováno v titulu Stavíme Domov | Ročník 2005 Číslo 1
Autor:    foto Iveta Kopicová
Vzpomínka na dvacátá léta

Původní vila, postavená stavitelem Emanuelem Konárovským jako jeden z pěti téměř shodných objektů na Ořechovce, byla ve velmi špatném stavu zejména vlivem nevhodných úprav v minulém období. Dispoziční řešení vily z 20. let navíc nemohlo vyhovět současným požadavkům na moderní bydlení; bylo zřejmé, že se musí zásadně změnit. Přizpůsobit však starý dům dnešnímu způsobu života, vyjádřit příslušnost úprav k současnosti, a přitom nenarušit původní styl domu, zachovat jeho osobitost, to je pro architekta úkol často daleko obtížnější než postavit nový dům na zelené louce. Na Atelier 6, architekty Radka Šímu, Libora Čížka, Ondřeje Moravce a Michala Nekolu, se obrátil majitel vily s požadavkem celkové rekonstrukce a adaptace pro život současné rodiny. Spolupráce architektů s klientem se vyvíjela natolik příznivě, že díky kultivovanému postoji investora nakonec rekonstrukce přerostla až do kompletního vybavení interiérů nábytkem.

HISTORIE MÍSTA
Urbanistické řešení Ořechovky bylo navrženo architektem Jaroslavem Vondrákem v duchu zahradních měst, jež mají zcela mimořádnou atmosféru architektury první poloviny dvacátých let. Od počátku století, po odeznění secese, panovaly mezi jednotlivými proudy složité vzájemné vztahy, pod vlivem nastupující moderny (především rakouského architekta Otto Wagnera) se architekti snažili očistit domy od všeho „nadbytečného", tedy i od tradičního tvarosloví na fasádách. Pojetí těchto zásad v tvorbě jednotlivých architektů však bylo natolik různorodé, že moderna brzy získala přívlastek individualistická. Myšlenku výstavby zahradních měst podnítil německý architekt Hermann Muthesius, který po svém pobytu v Anglii začal bezmezně obdivovat a propagovat anglickou bytovou kulturu, ale také -zcela proti směru tehdejšího vývoje architektury - anglický tradiční dům. Právě anglické zahradní město s parterem z režných cihel a hrázděnou konstrukcí štítu připomínají i první Vondrákovy domy na Ořechovce z roku 1920. Domy Pavla Janáka z režných cihel zase vznikly pod dojmem jeho studijní cesty po Holandsku. Ořechovka se stala čtvrtí domů pro umělce, malíře, filosofy, spisovatele nebo architekty- čtvrtí s architekturou sice poměrně kvalitní, intelektuálně individualistickou, ale příliš romantickou oproti puristickým domům, které už se v Evropě pomalu začínaly stavět.

KONCEPT PŘESTAVBY
Vnější podoba vily na Ořechovce musela zůstat ve své podstatě zachovaná, změny se odehrávaly spíše uvnitř. Zateplením domu obvodové stěny zesílily o osmicentimetrový polystyren, tím citlivěji se musely v omítce obnovovat štukové dekory podle původního stavu nebo osazovat repasovaná špaletová okna tak, aby okenní otvory nezískaly nepřirozenou hloubku. Snad jedinou změnou postřehnutelnou na první pohled je zasklení původního rohového balkonu směrem do zahrady a vytvoření zimní zahrady v prvním patře.
Uvnitř zmizely původní dělicí příčky, v domě zůstalo jen nosné a obvodové zdivo, takže uvolněný prostor poskytl zcela nové možnosti půdorysného řešení. Přízemí se proměnilo ve vstupní společenskou část domu s velkou kuchyní a obytným prostorem propojeným se zahradou. Patro se stalo intimní zónou rodičů s ložnicí, pracovnou, velkou koupelnou a zimní zahradou, v podkroví mají své soukromí synové. Na rozdíl od předválečných vil se v dnešních domech preferuje otevřené řešení obytného prostoru, především volné propojení s kuchyní.

Takový pohled je daný odlišným způsobem života rodiny. V bohatších rodinách se dříve vaření přenechávalo služebnictvu, zatímco dnes bývá součástí příjemného rodinného rituálu, a kuchyň se stává nejvýznamnějším místem, centrem bytu. Nosná zeď v rodinné vile nedovolila přímé začlenění kuchyně do obytného prostoru, ale propojení posuvnými dveřmi je dostatečně volné, navíc opticky zvýrazněné prosklením. V prostoru kuchyně se objevuje menší jídelní stůl pro příležitostné stolování, velká jídelna je však umístěna až v rámci obytného prostoru. Stůl pro šest osob tu navazuje na zalomený arkýř, který bohatě prosvětluje místnost, a současně dodává jídelnímu stolu i na jeho významu.
Samotný obytný prostor je sice funkčně rozdělen na jídelnu, menší sezení u krbu a velké pohodlné sezení, ale opticky zůstává sjednocený (jediným dělícím prvkem jsou nízké otevřené skříňky na knihy), prosklenými dveřmi je propojený také s navazujícími prostory, kuchyní a halou.
Z dispozice prvního patra část plochy ukrajují zdvojené schody, větší schodiště vede z přízemí a dalším se nastupuje do podkroví. Při nástupu do patra je umístěna pracovna a WC se sprchou, teprve za prosklenými dveřmi začíná soukromá zóna, ložnice s koupelnou - z části poměrně prostorné ložnice byla zřízena samostatná šatna. Složitá konstrukce krovu vedla autory k osobitému řešení podkroví -nároží střechy s nejnižšími částmi využili jako malé intimní „kajuty" na spaní, takže samotné pokoje pak zůstávají volné pro denní činnosti.

PRVOREPUBLIKOVÁ ATMOSFÉRA
Přestože interiér vyjadřuje jednoznačně dobu svého vzniku současným vybavením, snažili se autoři nepotlačit původní styl a atmosféru předválečné Ořechovky. Na výsledné podobě mají zásluhu nejen autoři projektu, Atelier 6 ve spolupráci s projekční kanceláří BBD, ale především majitelé vily. Sami měli zájem o rekonstrukci na profesionální úrovni a dali tedy architektům volnou ruku a plnou důvěru. Ze skromných zbytků se podařilo repasovat schodiště, obnovily se podlahy z klasických dubových vlysů kladených na „stromeček", ve vstupní předsíni a koupelně se použilo teraco s intarzovanými geometrickými vzory odpovídajícími stylu domu, také prosklené posuvné dveře navazují na tvarosloví zachovaných prvků. Zcela odlišný, současně strohý výraz má naopak krb, který je součástí nově navržených úprav. Nábytek zakoupený podle výběru architektů patří k modernímu designu, ale pohybuje se spíše v poloze umírněné klasiky, která příliš ne-kontrastuje s původním pojetím. Také použité materiály (tmavší dřevo, přírodní výplety u nábytku, mramor na obložení krbu nebo ve velké koupelně v patře, benátský štuk meruňkové barvy na stěnách haly, keramické tvarovky rohů a koutů v malých koupelnách) dokreslují záměr autorů podtrhnout dojem prvorepublikových městských vil. Všechny interiéry byly vybaveny ve spolupráci s firmami Truhlářství Kamarýt (atypické truhlářské prvky), KB-BK-Interier (atypické zámečnické prvky), Stopka (kuchyně), Linea Pura (nábytek) a Design Forum Praha (svítidla).

Názor nezávislého architekta
Přestavba staršího objektu, kde vztah mezi domem a zahradou není optimální, je velmi obtížná, zvláště když se nemůže vnější podoba domu měnit. Přímý výstup z obytného prostoru do zahrady vede vlastně na stranu ulice, není tedy pro život rodiny velkým přínosem, nemůže tady vzniknout venkovní terasa s příjemným posezením. Pro kontakt se zahradou bude rodina pravděpodobně více využívat hlavní vstup do domu, který k ní má blíže. Dispoziční řešení přestavby je tedy omezené danými okolnostmi, ale v rámci možností zdařilé.
Podobu interiéru předurčil požadavek investora zachovat původní atmosféru měšťanského bydlení dvacátých let, mnohé prvky se tedy tomuto pojetí podřídily. Osobně preferuji odvážnější řešení, ale oceňuji citlivost architektů, s níž přesto vytvořili kultivovaný interiér s některými zajímavými moderními prvky - například tvarově současným krbem.
Akad. arch. ing. Zora Martinová




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Dřevěná okna a vchodové dveře KOLOVRAT Ostrava
Dřevěná okna, eurookna a vchodové dveře v regionech Ostrava a Opava

Dřevohliníková okna Pražák
Kvalitní dřevohliníková okna šetří energii, jsou elegantní, vysoce odolná a téměř bezúdržbová. Ideální volba pro nízkoenergetické a pasivní domy



reklama