Úvod > stavba > 2050

2050

Rubrika: Design    Vyšlo:
Autor:    Foto: Centralgroup
2050

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký bude život v budoucnosti? Ne ten za sto, pět set či tisíc let, ale život, který se nás ještě dotkne a pokud ne přímo nás, tak zcela jistě našich dětí a vnuků? Život za třicet, čtyřicet let?Přestaneme používat auta? Budeme žít v uzavřených multikulturních komunitách? Budou počítače zcela ovládat náš život? Objevíme nové zdroje energie? Na to vše se snažili najít odpověď studenti oborů architektury a pozemního stavitelství v ideové soutěži „ Jak se bude bydlet v roce 2050? “.

 

 

Tato již téměř tradiční studentská ideová anonymní soutěž, která se do minulého roku zabývala především způsobem bydlení v 21. století, se letos konala již po šesté. Od minulého ročníku však autoři soutěže sáhli i po dalších tématech, možná jste zaznamenali Pavilon pro Muchovu Slovanskou epopej a v letošním ročníku jsme se dostali do budoucnosti.
 
K tématu nesnadnému a pro studenty obtížně uchopitelnému, neboť není snadné určit, jak poskočí vývoj technologií, tedy i stavebnictví a konečně i samotné společnosti. Možná i to se odrazilo na účasti, neboť z obvyklých čtyř desítek soutěžících se počet snížil na pouhých 18.

 

 

Ale pokusme se nad tímto tématem také zamyslet. Bydlení je velkou otázkou každé doby a ve všech etapách vývoje naší civilizace silně ovlivňovalo podobu tehdejší a vlastně i dnešní architektury. Jsou to nároky lidí na prostor, v němž tráví nejvíce svého volného času, a který jim má sloužit nejenom jako místo k odpočinku ale i k práci.
 
S rozvojem společnosti vzrůstají požadavky na určitý komfort a zázemí, jež ženou vývoj architektury stále vpřed. Každá společnost může tedy brát stavby své doby jako zrcadlo a to nám jasně ukazuje, na jaké úrovni se společnost nalézá a s jakými problémy se potýká. Jinak tomu ovšem nebude ani v budoucnu. Je tedy potřeba se při jakýchkoliv prognózách o bydlení v budoucnosti zabývat tím, kdo ho bude vytvářet a pro koho bude vytvářeno.

 

 

Jedním z míst kde se trendy architektury, tedy rozvoje společnosti, dají vysledovat nejlépe, je město. Uvažujeme-li v našem projektu s českým prostředím, jedná se především o město hlavní - Prahu. Problémy dnešní společnosti se zde zcela jistě v architektuře odrazí a v následujících desetiletí je bude třeba řešit.
 
Dle téměř všech vědeckých a sociologických prognóz pro následujících 50 let, by 70-75 % obyvatelstva světa mělo přesídlit do měst, což v poměru celého světa může pro Českou republiku znamenat mnohem větší číslo. Bude tedy potřeba se vyrovnat s přílivem lidí do center či jejich okolí. Doba satelitů snad již bude překonána a člověk si uvědomí, že jeho touha po přírodě a vlastním bydlení se dá řešit i jinak než obřími parazitickými palačinkami uprostřed polí.
 
Doufejme, že už v dnešní době mnohdy vylidněné centrum Prahy opět začne žít normálním životem, a to nejen tím turistickým. Právě tyto myšlenky se odrazily v návrzích všech soutěžících, většina se tak věnovala městské zástavbě a jejímu zahuštění.
 
Nejvíce porotu zaujal projekt studenta Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, Ondřeje Chybíka. Ten sestavil analýzu vývoje lidské společnosti a bydlení s ní spjatého a z ní pak celý jeho projekt vycházel. Několikapatrový dům v sobě propojuje krom nových technologií v podobě větrného komínu s turbínami, který zajišťuje energetickou soběstačnost celého domu i jedinečný způsob bydlení.
 
Snaží se pomocí dispozic „opravit“ mezi lidské vztahy a navrátit rodinám soudržnost a schopnost spolu vycházet, celý byt funguje jako velký openspace, který je možno oddělit pomocí závěsů, to vše pod dohledem nejnovějších počítačových technologií, jež dle pana Chybíka budou v té době neodlučitelnou součástí každé domácnosti a života nás všech. Byty jsou mimoúrovňové a celý komplex působí jako malé tetris.

 

 

Jako druhý se umístil projekt, jenž ze všech zúčastněných působil nejfuturističtěji. Jeho autorem je Tomáš Tatýrek z Fakulty architektury Českého vysokého učení technického. Jedná se o komplex jednotlivých kapkovitých buněk spojených centrální kupolí, z nichž každá má svou vlastní funkci a společně dohromady vytváří fungující celek. Celý dům je velmi mobilní a může operativně reagovat na různé životní potřeby svých obyvatel. Svou podobou spoléhá na možnosti úpravy skla v budoucnosti a mnohým připomene svými hladkými tvary architekta Kaplického.

 

 

Posledním finančně oceněným se stal projekt Andreje Kacery opět z FA ČVUT, který reaguje na velký současný problém české krajiny, a sice satelitní městečka. Jeho „Parasite house“ navazuje na již vytvořenou katalogovou zástavbu a přetváří ji k obrazu svému pomocí high-tech materiálů. Celý objekt je ve své podstatě kostrou s naprogramovaným „růstem“ a s pomocí biochemického procesu se rozvíjí a modeluje dle přání svých majitelů. Jedná se tedy o jakési „prorůstání“ staré zástavby novou, čímž jí dodává nový potenciál a možnosti.

 

 

Mezi další zajímavé projekty, kterým se dostalo uznání poroty, se řadí městský komplex Michala Krištofa z brněnské architektury, jenž se pokoušel vytvořit „megastrukturu“ obsahující vše potřebné pro život člověka ve městě. Další ze zajímavých návrhů působí opravdu jako z budoucnosti. Levitující stavby Petra Halíčka na porotě zaujala především právě jejich levitace, domy mají však pár nedořešených prvků. Mezi finalisty se také objevil projekt Alana Hackla, Pavla Kabíčka a Nikoly Karabcové, tentokrát z architektury pražské.
 
Jejich alternativa městské zástavby ale zachovává pocit soukromí a kontaktu s přírodou, výsledkem je pak obytný komplex nad úrovní ulice zasazený do polosoukromého prostoru se svými vlastními vnitřními komunikacemi.

 

 

Studenty pravděpodobně svazovala snaha o reálnost a taky fakt jistého konzervatismu v České republice, pocházejícího z české společnosti a jejímu přístupu k novému a modernímu, jehož názorným příkladem je Kaplického knihovna. Odtud i oprávněná výtka poroty, že „většina projektů vězela spíše v realitě dneška, některé návrhy by bylo možné stavět hned zítra", která je u většiny projektů na místě.
 
Navíc do roku 2050 nám zbývá už jen 40 let, a když se vrátíme o 40 let zpět nyní, kolik se toho změnilo? Doufejme však, že tato fakta nebudou brát studentům odvahu a že budou pro další roky většími vizionáři.




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Dřevěná okna a vchodové dveře KOLOVRAT Ostrava
Dřevěná okna, eurookna a vchodové dveře v regionech Ostrava a Opava

Dřevohliníková okna Pražák
Kvalitní dřevohliníková okna šetří energii, jsou elegantní, vysoce odolná a téměř bezúdržbová. Ideální volba pro nízkoenergetické a pasivní domy



reklama