Úvod > stavba > Novinky v urbanistických koncepcích v matičce Praze

Novinky v urbanistických koncepcích v matičce Praze

Rubrika: Design    Vyšlo:
Autor:    Foto: Dock Marina Praha
Novinky v urbanistických koncepcích v matičce Praze

Dnes se podíváme na tuzemskou metropoli trochu obecněji, než v obvyklém rámci jednotlivých stavebních projektů. Optika urbanistů pracuje s celými sídelními bloky potažmo s jednotlivými čtvrtěmi, ve kterých je primárním cílem hledat harmonii mezi soukromým prostorem obyvatel a zájmy obce. Plánovat dlouhodobě a v širším měřítku se totiž nedaří ani vedení města, ani většině soukromých developerů. I zde ovšem výjimky existují.
 
Goodlife
Základní a přiznejme si nepříliš originální myšlenkou urbanistického hnutí „GoodLife“, je vyvážený poměr mezi ochranou staré zástavby a výstavbou novou a moderní. Pokud se má město (a to jakékoli) rozvíjet přirozeným tempem, nesmí výrazně převážit ani jeden prvek. Aby nedošlo k omylu, ochrana se nerovná úplnému zakonzervování. Staré budovy mohou být přestavěny a jejich primární účel pozměněn, avšak stále musí být integrální součástí celku.

 

 

Jeden příklad za všechny
Situace z pohledu GoodLife není v Praze uspokojivá, avšak můžeme najít prvních pár vlaštovek. V dimenzi kombinace soukromých zájmů investora a veřejně dostupného prostoru vyčnívá koncepce Dock Marina Praha. Na ní je patrné, že stavba nových bytů nemusí znamenat destrukci sídelní logiky.

 

 

Plán počítá s menšími, nízkopodlažními bytovými domy, které zapracuje do místní stávající zástavby, což by Prahu jako moderní město posunulo určitě dále než desetipatrové činžáky z podhledového betonu ve vilové čtvrti. Projekt developera Crestyl spojuje odpočinkové, pracovní a dopravní zóny s přístavem a v náznacích připomíná moderní části Amsterdamu.
 
Jak neuvažovat
Ovšem příkladů se špatným koncem je v Praze tolik, že by vystačily na celý románový cyklus. Průvodním jevem dysfunkce na hranici soukromého a obecního pozemku jsou mrtvé zóny. Místo plynulého přechodu zástavby bývají tato místa vyplněna rádoby užitečnými, ale v konečném důsledku naprosto zbytečnými útvary, které může i laik identifikovat pouhým okem.
 
Jedná se např. o houfně se v Praze vyskytující mikroparčíky u kancelářských budov, ve kterých nikdy nikdo neseděl déle jak pět minut. Podobnými vycpávkami mohou být jezírka, různé amorfně tvarované skulptury z kačírku a travin (velmi oblíbené) nebo fontány. Zkrátka, snaha udělat tam „něco“ hezkého může být nakonec spíše kontraproduktivní, než zasadit pár stromů a občas posekat volně přístupný trávník.



reklama