Úvod > Novinky > Rossiniho Popelka je v Brně roztančená a rozverná

Rossiniho Popelka je v Brně roztančená a rozverná

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: Jana Hallová, archiv ND Brno
Rossiniho Popelka je v Brně roztančená a rozverná

Gioachino Rossini byl operním autorem plodným. Za svůj život (1792-1868) napsal třicet devět oper, které tvořil z dnešního pohledu hekticky. A možná i proto je Rossiniho hudba rychle běžící a stále svěží.
Hudba jako běžící motor
 
Rossini prý byl obdivovatelem techniky a vynálezů. Snad podlehl i kouzlu představy vytvořit perpetum mobile. Na rozdíl od ostatních fantastů se mu to v muzice podařilo. Jeho ansámbly běží jako roztočený motor a jsou nesmírně přesné i komplikované. Na adresu dirigenta Jakuba Kleckera, soustředěně a přesně hrajícího orchestru i všech účinkujících lze jen poslat kompliment, že se motor nikde nezadrhl či dokonce nevyboural. A to dokonce při zachování přesnosti intonace i dikce jak sólistů, tak sboru, přesně připraveného Pavlem Koňárkem.


David Nykl, Jana Wallingerová, \Daniela Straková-Šedrlová, Terézia Kružiaková

 

Režie karikuje a vypichuje kontrasty
Mladý šéf brněnské opery Rocc vytvořil půvabnou a rozdováděnou inscenaci, postavenou na karikatuře, která vychází ze současných symbolů a idolů společnosti. Pracuje s prázdnou scénou a s horizontem ve tvaru žaluzií, na kterých se střídají obrazy, vážící se k ději. Italskou image navozují nesčetné šňůry s prádlem a obrovskými kolíčky. Popelka žehlí, princ jako sluha pracuje se sekačkou na trávu, montérkami je frak. Dandini jako falešný princ má manýry Michaela Jaksona, kterými hypnotizuje Popelčiny sestry i otce.
 
Všichni protagonisté se stále svižně pohybují ve stylu popu a v rytmu hudby. A viditelně si to užívají. Jen Alidoro je jako mudrc nad věcí, ve svém spacáku na forbíně spí nebo sleduje dění. Časté vstupy účinkujících přes hlediště jsou však někdy dost rušivé. A kde zůstal střevíček? Proměnil se na kolíček na prádlo, což v závěru poněkud zapadlo.


Tomáš Kořínek, Terézia Kružiaková

 

Kostýmy jsou fantaskní
Nadčasové a barevné oblečení není vůči příběhu příliš funkční, ale je na co se dívat, pestrá směsice odpovídá pestrosti hudby. Obyčejné oblečení sluhů je frak. Popelčiny sestry vystupují nejprve v barevných županech a turbanech a poté v překombinovaných kostýmech s obrovskými péry na hlavě, ze zlata kostýmu Dandiniho přechází oči a svítí i na obličejích sluhů i prince. Don Magnifico je v dresu Mac Donalda, jehož symbol se objevuje i na horizontu.


Jana Wallingerová, Michaela Kapustová, Roman Janál, Dana Straková-Šedrlová

 

Výkony sólistů jsou obdivuhodné
Premiéru, 21. května, zpívala v roli Popelky mladičká Michaela Kapustová. Zazářila zejména díky obrovskému hlasovému rozsahu, který má vyrovnaný ve všech polohách. Ještě sice potřebuje dozrát v hutnosti barvy, ale je pružný, její herecké nasazení bylo obdivuhodné a mladistvý pel dojímal. Alternující Terézia Kružliaková z Bratislavy (představení 27. května), je jako zpěvačka zkušenější a její hlas je mohutnější, technicky ohebnější a barevnější, herecky je vyzrálejší.
 
Obě protagonistky zvládly obtížnou roli na výbornou. Prince Ramira zpíval v den premiéry Tomáš Kořínek, znělý průrazný tenor má technicky dobře zvládnutý, jen poněkud vadily ostré a toporné výšky. Otokar Klein jako ostřílený profesionál byl herecky uvolněný a ve výškách si přidal ještě nějaké navíc. Don Magnifico patřil v obou představeních Jevhenu Šokalovi. Buffo role je nesmírně náročná na dech a režisér statného zpěváka nenechal v klidu nadechnout. Přesto se mu podařilo udržet hlas v nosné poloze a ještě splnit řadu gagů, které s chutí rozehrál.
 
Těžko říct, která dvojice dcer je lepší, zda Jana Wallingerová s Danielou Šedrlovou-Strakovou, které jsou hravější a jejichž hlasy jsou barevně skvěle sladěné, či Václava Housková s Andreou Priechodskou, které jsou dravější. Jakub Tolaš, v obou představeních jako Dandini, je k ,,sežrání“. Do kopie krále popu se někdy vžívá až příliš, ale role mu sedí jak herecky, tak po stránce hlasové. Mudrc Alidoro co by bezdomovec, válící se po jevišti ve spacáku s diskutabilním trpaslíkem, působí jako z jiného světa. Navíc David Nykl postrádá jak potřebnou barvu a nosnost hlasu, tak charisma. To zase nechybí Janu Šťávovi, jehož hlas má v hloubkách barvu a jehož premiérová extempore sklízela pozornost publika.


Tomáš Kořínek, Roman Janál, Daniela Straková-Šedrlová, Jiří Sulženko, Jana Wallingerová

 

Proč na představení jít
Protože je hravé a hrané s chutí, bez operních klišé, protože je to plnokrevné divadlo na velmi vysoké profesionální úrovni. Přenesení do soudobých dekorací a souvislostí mu nejenže neublížilo, ale naopak vyzvedlo jeho komediálnost a nosnost. Rossiniho hudba dostala šmrnc a zůstala přitom zachována zpěvnost a poetičnost. Ale rodiče, pozor, je to sice pohádka, ovšem pro dospělé, ne pro malé děti! Náročnost operního díla a nutnost vyznat se v jeho nástrahách je přes zdánlivou lehkost a perlivost zachována. Mladá generace zase naopak může přijmout inscenaci jako sobě blízkou. Takže jednoznačně Popelku je dobré vidět.


Tomáš Kořínek, Jiří Sulženko, Jana Wallingerová, Daniela Straková-Šedrlová, Roman Janál, Terézia Kružiaková


Mohlo by se hodit


reklama