Úvod > volný čas > Uplakané údolí

Uplakané údolí

Rubrika: Cestování    Vyšlo:
Autor:    foto autor
Uplakané údolí

Ze Sobotky nemusíte jezdit přímo k hradu Kost, zkuste zajet do Oseku a odtud nenápadnou silnicí podél bývalého statku do obce Střehom. Silnice tady končí, takový malý konec světa. Nechte auto u kapličky u rybníka, dále už budete pokračovat po svých. Střehom je památkovou zónou roubené lidové architektury, všimněte si zejména zachovalých roubených staveb s vyřezávanými lomenicemi. Podél mlýna ze 16.století (kde se mimochodem natáčela pohádka S čerty nejsou žerty a několik dalších filmových exteriérů) a pastvin pro koně vejdete do údolí Plakánku.

Plakánek je chráněné údolí s pískovcovými skalními okraji a věžemi, mokřadními loukami a zbytky lužních společenstev, rozprostírající se podél Klenického a Veseckého potoka. Okolnosti vzniku názvu Plakánek provází několik pověstí - o ztracených dětech, nešťastné lásce, ztraceném milenci..., nejpravděpodobnější je ale fakt, že v 17. století zde pálila dřevěné uhlí rodina Plakánků. Snad tedy podle jejich, od kouře uplakaných, očí.

První co v Plakánku uvidíte je studánka u cesty, čistá, upravená a doplněná zajímavou dřevěnou skulpturou. Jak by taky ne, sedával zde i sobotecký rodák Fráňa Šrámek a čerpal zde inspiraci. Zkuste se také na chvíli zastavit, než budete pokračovat. Říká se jí Roubenka.  Pod hrází zarůstajícího Pilského rybníka uvidíte krásně rekonstruovanou roubenou chalupu, snad bývalou hájenku. Budete-li mít štěstí, potkáte i jejího majitele, kterým není nikdo jiný, než vodník z televizních pohádek - pan Josef Dvořák. Býva zde často.

Cesta pokračuje po břehu rybníka úzkým údolím, sevřeným mezi pískovcovými skalami až k hradu Kost. První pohled na hrad z údolí najdete snad na každé pohlednici, pro fotografování není lepší místo. Monumentální stavba je skryta v údolí - místo pro hrad poněkud neobvyklé. Přesto hrad nebyl nikdy dobyt a patří mezi nejzachovalejší gotické hrady u nás. V současné době je ve vlastnictví rodu Kinských a jistě stojí za prohlídku.

My se ale vydáme podle hotelu a restaurace Helikar vzhůru po silnici do kopce . Krátké prudké stoupání lehce zdoláte (boleslavská Škodovka tu zkoušela rozjezdy do kopce), projdeme obcí Podkost a za chvíli dojdeme k torzu Semtínské lípy. Památný strom byl zasazen kolem roku 1700, v největší síle měl 35metrů do výšky a obvod kmene téměř 8 metrů. Nepřežil však vichřici v květnu roku 2000 - od té doby zůstaly jen zbytky kmene a barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1730.

První odbočka ze silnice nás zavede do Vesce - a opět máte pocit, že se zde zastavil čas. Komplex většinou roubených stavení pojizerského typu zde tvoří malou vesničku podél okrouhlé návsi, zdobené lidovým umělcem Josefem Zemanem. Projdeme návsí, pokoukáme na chaloupky a polní pěšinou zamíříme k lesíku. Vede tudy turistická cesta - i když to tak nevypadá. "Tunelem" v křoví se dostáváme do úzké rokle - jsme zase v Plakánku. V této části je uzavřenější, studenější a také patřičně vlhčí. Po levé straně můžete zahlédnout několik menších travertinových vodopádů a o kousek dál trosky starého skalního mlýna. Cesta pokračuje po zbytcích dřevěných chodníčků. Po obou stranách jsou strmé pískovcové stěny, místy snad až příliš pravidelné. Jak by také ne, dříve se zde těžil pískovec a ze zde vyřezaných bloků jsou postaveny i podezdívky většiny domů v okolí.

Údolí se zvolna rozšiřuje, u posledního skalního bloku vpravo je umístěna cedule informující o existenci tvrziště ze 7.století př.n.l. na skalním ostrohu nad námi. Lézt se tam nevyplatí - nic tam není. Napojujeme se na širší cestu - vpravo hájenka, vlevo studánka Roubenka. Jasně - tady jsme už byli. Takže kolem studánky zpátky do Střehomi, ještě jeden pohled na populární mlýn, výlet je za námi.

Český Ráj patří mezi nejkrásnější místa Čech, koneckonců odněkud jeho název přece pocházet musí. A stojí zato se sem vracet.



reklama