Úvod > volný čas > Deprese - civilizační nemoc, za kterou si můžeme sami

Deprese - civilizační nemoc, za kterou si můžeme sami

Rubrika: Zdravý styl    Vyšlo:
Autor:    Foto: Depositphotos: vikiri, spaxiax
Deprese - civilizační nemoc, za kterou si můžeme sami

Není nám cizí myšlenka, že civilizovaná a technologická západní společnost je potměšilým producentem nezdravých a stresujících životních podmínek, a co jednou rukou dává, druhou bere. Naše představa o příčině a následku je jednoduše ekonomická - čím větší zisk, tím větší daň.
 
Nejmocnějším příběhem dnešní doby, který v sobě hýčkáme, je mýtus o ztraceném ráji čisté civilizace. Je to mýtus nabitý tradičními ideály. Světový výzkum štěstí WHO prokázal, že nejšťastnější jsou lidé v Nigérii zpívající v rytmu bubnů svoje „ólala oleolé.“ Potom ještě ve Venezuele, Salvadoru a Portoriku.  Na rozdíl od západního individualismu tam udržují vnímavou soudržnou komunitu. I nejtvrdší ekonomové prý souhlasí s tím, že klíčem k většímu štěstí je odklon od ekonomického růstu k růstu osobnímu. Političtí poradci předvídají nástup ,,lifestylové politiky". Z lidského štěstí se stává věda, kterou se vážně zabývají ekonomové na univerzitách a vznikají ústavy pro „kvalitu života“. 
 
Akademici hledají ekvivalent růstu, který by odrážel stupeň štěstí a vyšší životní úroveň, v oblasti vzdělání a mezilidských vztahů. Existuje ovšem i racionální vysvětlení. Díky nízké vyspělosti technologické péče jsou přírodní národy mnohem mladší a zdraví mladí lidé jsou obecně optimističtější, než lidé vyššího věku. Ve štěstí se lépe věří ve dvaceti než v padesáti. To zní rozumně.

 

Lékaři nás léčí, ale také napomínají a varují
Zdraví je prioritním ukazatelem kvality života a přesvědčení, že to s jeho ochranou není v pořádku, není rozhodně nové. Velice ale zesílilo od doby, kdy jsme se stali náročnými zákazníky svých lékařů.  Představa zdraví jako poctivě placeného produktu se těžce snáší s faktem, že nemoci existují a mají svůj vlastní průběh (k lepšímu, ale i k horšímu) bez ohledu na výši pojistného. Zastaralo přísloví „lékař léčí, ale bůh (příroda) uzdravuje. Není divu, že lékaři stále častěji poukazují na nezdravý životní styl. Lidé dnes chtějí vydělat peníze, dosáhnout postavení, sledovat dění v nejbližším i vzdáleném okolí, obklopovat se novinkami.
 
Ano, příroda má s účastí na zdraví opravdu těžkou práci. Nezní to ale jako kázání? Samozřejmě je chvályhodné, když se lékaři zajímají o vlivy mimo svoji specializaci. Na druhé straně je neefektivní pokud začnou věřit tomu, že vyléčit nás může jen změna životního prostředí a osobního stylu života. Je na tom možná hodně pravdy, ale kromě přímých mentálně hygienických rad, je to spíš téma k veřejné diskuzi a dost mimo jejich odbornou kompetenci a možnosti účinné nápravy.   
 
Přitom výčet nemocí, za které si můžeme přímo, nebo v přeneseném slova smyslu je tak stále obsáhlejší. Zvyšuje se výskyt kardiovaskulárních nemocí, nádorů, alergií, neplodnosti atd., a také každý týden na ten dlouhý seznam připisujeme nejméně pět nových chorob, o kterých jsme dosud nevěděli. No, a proč o tom píši – premiantem v té ohrožující řadě je nárůst nemocí duševních, zejména depresí. Ve srovnání s rokem 1945 stoupl například počet depresivních žen desetkrát. 
 
Výčtu ohrožujících onemocnění deprese vévodí
Kupodivu prominentní obor, od kterého bychom takové vysvětlení o mnohočetné příčině našeho trápení očekávali, se mu obloukem vyhýbá. Náš přední psychiatr se nedávno nechal slyšet, že za poslední dobu se výskyt duševních onemocnění rapidně zvýšil a není divu, že se mnohonásobně zvýšil i předpis léků na smutek a trápení - antidepresiv. Podle mezinárodních statistik má až osm lidí ze sta reálnou šanci, že je něco jako duševní nemoc v životě potká a pokud bude léčena, pak „pilulkou štěstí“.
 
V nedávné anketě na internetu potvrdilo návštěvu u psychiatra 29 % čtenářů, 24 % tu potřebu cítí, má ale obavy a pouze méně než polovina, 47 %, depresí nikdy netrpěla. Zdá se, že odborníci a veřejnost hovoří o dvou odlišných věcech – o depresích a DEPRESI a ten rozdíl si v tomto seriálu ujasníme. Pro to, co chci říci je ale důležitější jiná anketa. Sleduje potřebu antidepresivních léčiv, jejichž užívání potvrdilo, a to opakovaně, 37 % čtenářů, jednorázově 17 % a uvažuje o nich 27 %, to je  78 %  účastníků internetové ankety, u nichž antidepresivum je, nebo bude, součástí životního stylu. Mám za to, že uvažující čtenář by z takového výsledku mohl pocítit lehkou depresi.   

 

Životní trápení a prohry dříve patřily k životu
Měli bychom si položit otázku, proč novináři zpovídají psychiatry právě nyní.  Možná si chtěli ověřit, jak fungují jejich tučné titulky: „Češi se obávají o svoji životní úroveň“, „Bojíme se, že neuživíme rodiny“, „ Lidé mají strach z  exekutorů“, lidé se obávají důchodů, nesplacených dluhů, nezaměstnanosti, no je zbytečné je všechny opisovat. Široká veřejnost se má zjevně čeho obávat a reaguje, jak se dalo očekávat. Není divu, že deprese jako rčení i jako diagnóza zdomácněly a jejich výskyt překračuje obvyklé hranice. „Všichni máme narvané ordinace, zhruba čtvrtina pacientů je postižených krizí," sdělil iDNES.cz oslovený psychiatr. „Lidé dostávají také strach, že vánoční svátky budou jiné než obvykle.“
 
„Nemít náladu může být nemoc“ říká titulek populárně vědeckého článku.  Ano, psychiatři mají pochopení pro detail. Ve stále spletitější síti podezřelých úzkostí a obav hodných zřetele odborníka, uvízne jakákoli banalita. Samozřejmě banalita následně tišena správnou dávkou moderních antidepresiv.
 
Deprese jako životní styl
Měli bychom se vrátit na počátek našeho příběhu a připomenout si, že v moderní civilizované společnosti je pocit štěstí a kladného sebepojetí poměrně komplikovaným osobním rituálem. Do hry navíc vstupují vnější události, které mohou naše usilovně budované Ego rychle rozložit. Ztráta zaměstnání je v symbolické rovině něčím horším, než faktem, že nemohu chodit do práce, ztráta domova bolestnější, než pouhá změna prostředí a špatné vyhlídky premianta ostudnější než ztráta dospělosti. 
 
Po ropné katastrofě v mexickém zálivu stoupl výskyt depresivních onemocnění o plnou čtvrtinu, avšak s jistotou můžeme říci, že hromadné podávání antidepresiv nezajistí, aby si tamní obyvatelé na tu hrůzu zvykli a brali ropnou havárii s klidnou lhostejností.
Samozřejmě, že Evropa a tedy i my máme také svoje vážné problémy. Proto loni lékaři předepsali 5,1 milionu balení antidepresiv. O 320 tisíc balení více než rok před tím. A prý to ještě bude růst.  Finanční problémy a nezaměstnanost jen tak ze světa nezmizí a počet adeptů na psychiatrickou péči poroste.
 
Moderní život se zjevně zjednodušuje. Ještě nedávno mohl být člověk šťastný, nebo nešťastný, úspěšný nebo břídil, mohl mít štěstí anebo smůlu, a radovat se ze správných, nebo učit z nesprávných rozhodnutí. Člověk mohl mít svůj osud. Dnes můžeme být buďto spokojeni anebo v depresi. Hranice mezi každodenním životem a nemocí zmizely. Není to problém hodný psychiatra?



reklama