Úvod > volný čas > Deprese a její léčba rotou rychlého nasazení

Deprese a její léčba rotou rychlého nasazení

Rubrika: Zdravý styl    Vyšlo:
Autor:    Foto: Depositphotos.com: Sergey, depositedhar
Deprese a její léčba rotou rychlého nasazení

Samozřejmě, když se necítíte dobře je to sám o sobě dost dobrý důvod jít k lékaři. Vysvětlovat lidem, proč se necítí OK je nejstarším a dosud vyhledávaným posláním medicínského oboru. A to i v případech, kdy vaše nálada není problémem medicínským a jeho psychologická nebo sociální příčina zjevně patří k životu.
 
Někdy biologické faktory použijete jako poukaz na lékařskou péči – „nemám chuť k jídlu, nespím dobře“ a teprve až když vám lékař doporučí Biopron  a před spaním čaj z meduňky, vytasíte se s tím zásadním - „víte, já se rozvádím!“ Kdyby tatáž situace potkala vaši babičku před šedesáti léty, lékař by ji opatrně ujistil, že to spraví čas. Byl to gentleman se zásadou primum non nocere  a přidělit té milé dámě roli duševně nemocné osoby - tehdy běžně léčené insulinovými a elektrickými šoky, by mu prostě stavovská čest nedovolila. Dnes má jeho kolega jiné možnosti a zcela odlišný postoj. Má k dispozici několik přiléhavých diagnóz a na výběr široké spektrum antidepresivních léků. Zpravidla je také přesvědčen, že včasným zmírnění lehkých příznaků rozlady předchází vážné chorobě.
 
Zvnějšku nahlédnuto se zdá, že psychiatrie udělala velký krok k optimistické medicíně, zevnitř je ale hodně věcí vzhůru nohama. I to přísloví „zelená je teorie a šedivý strom praxe“ platí právě v tomto opačném pořadí.      

 

Nejrozšířenější nemocí na světě je diagnóza

Měli bychom asi zdůraznit, že zkušení lékaři nesouhlasí s řečmi o  epidemickém nárůstu deprese. Počet velkých depresí se údajně nezvyšuje. Vyšší počet přičítají většímu zájmu lidí řešit svůj smutek a prohry s pomocí medicíny. Emoční stavy neumíme zkrátka přesně měřit tak přesně jako teplotu. Má to ale i svoji pozitivní stránku. Z oboru, který byl ještě donedávna za strašáka,  jehož využitím se lidé vzájemně uráželi, nebo si vyhrožovali (jsi blázen a patříš na psychiatrii) se stala běžně využívaná medicína. Je pochopitelné, že poptávka zvyšuje nabídku, protože i lékaři pracují v tržním prostředí a více pacientů znamená větší prospěch. Je to výhodné oboustranně, také pro nás, spotřebitele medicíny?  
 
I poznání a vysvětlení nemoci je důležitým uzdravujícím prvkem. „Někdo rozumí tomu, co se to děje, takže mi dokáže pomoci.“ A co když je to jinak? Je to prostě technologie – označkování vašeho problému -  diagnóza, recept a nashledanou. Desetiminutová návštěva jako ekonomické a efektivní řešení vzkvétající lékařské praxe.  „Kdo je další na řadě?“
 
Co vaši nejbližší, přátelé, kolegové? Na vaše starosti reagovali a dávali vám pocit, že v tom nejste sama. Vaše diagnóza je může znejistit, stáhnou se do pozadí, řeší to přece lékař.  Běžně je ale podpora velmi důležitá a pomáhá. I když je už 50 let znevažována psychiatry - spočívá prý v nesprávných a nebezpečných radách. Vlivem  globálního přístupu k informacím toho lidé ví dnes o depresi mnohem více a nechovají se jenom mentorsky a nezasvěceně. 
 
Epidemické šíření diagnózy deprese také může rozostřit vážný sociální problém, třeba nedostatek mateřských škol, který podráží nohy mladým maminkám a jejich následné reakce jsou vysvětlovány jako nemoc. (totéž u nezaměstnanosti, ale také u zbytečného utrácení).  Ostatně ochota přidat si do seznamu jakýkoli jev a označit ho za nemoc spolu se sklonem léčit cokoli čímkoli co se nabízí, vede některé lékaře k hodnocení psychiatrie, jako oboru, který má blízko k medicíně. Jednu z diagnóz - posttraumatickou poruchu také lékaři označují jako „oficiální diagnózu pro rozčarování lidí z jednadvacátého století.“

 

Vyhánění čerta ďáblem jako vědecká metoda 
  
Největší problém do léčby psychického trápení vnáší ale sama psychiatrie. Především svým tvrzením, že deprese jsou prokazatelně biologickým onemocnění mozku a emoční úzkost vyplývá z jeho ,,chemické nerovnováhy“. V tom se totiž neshodují ani sami psychiatři. „Zdá se, konstatuje Americká Psychiatrická Asociace, „že tato teorie žije ze spekulace a vyžaduje hodně osobní víry“. V některých zemích si lékaři stěžují na zdůvodnění účinku od výrobců léků, které postrádá „jazyk vědy“ a víc připomíná optimistický reklamní leták. Některá odborná vysvětlení stojí zcela mimo fyziologickou realitu, třeba poučení, že „léky (SSRI) pomáhají dát do normálu fungování těch buněk mozkové tkáně, kde se deprese tvoří, a pomohou těm buňkám, které jsou depresí poškozovány, a spíš uráží pacienta.
 
Uznávaný americký neurolog tato „vědecká“ zdůvodnění komentoval: „Je to stejně nesmyslná představa jako tvrzení, že vás bolí hlava, protože v ní máte málo aspirinu“. Tajuplná nadřazenost halící rozpaky z vlastní technologie je pro psychiatrii typická. Srovnejte to například s kardiologií, kde lékaři užívají invazivní vyšetření v rozsahu, který byl před nedávnem spíš science fiction, ale v pohodě dokáží průběh i účel vysvětlit průměrně vzdělanému seniorovi.
 
Lékaře ale trápí především mnohokrát zjištěná skutečnost, že v léčbě mírných a běžných depresí nejsou nová antidepresiva o nic účinnější, než obvyklá kontrolní látka (placebo). Jejich účinnost se prý projeví až u „skutečných“ depresí. Možná si řeknete, že je dobré brát lék jaksi preventivně, aby ta skutečná deprese nepřišla, ale takhle to doopravdy nefunguje. Co naopak funguje, jsou projevy vedlejších účinků léčiv a to tak nebezpečných, že jsou zejména mladiství pacienti varováni před zvýšeným rizikem sebepoškozování a sebevraždy.
 
U některých lidí také bezpečně zafunguje představa, že to co jim ničí život je vlastně nemoc mozku a obě věci je nutí stále vyhledávat lékaře. Pro některé z nich mohou představovat velký problém abstinenční příznaky v podobě fyzických i emočních problémů. Stručně řečeno, je nebezpečné si s antidepresivy začít, ale může být také nebezpečné s nimi skoncovat. Ukazuje se, že přidělit diagnózu jen proto, aby předpovídala diagnózu jinou je zbytečné a jaksi nevhod.   
 
Epidemie léků je už na světě 
Zdálo by se jednoduché najít viníka, který stojí za nehoráznou spotřebou problematicky účinných léků. Je jím psychiatrie s tradičním problémem přesně vymezit stav nemoci od stavu zdraví?  Je jím (náhodně) farmaceutická společnost Eli Lilly (např. Prozac, Cymbalta)? Za „podporu komunikace mezi lékařem a pacientem„ jak jemně označuje svoji reklamu, utrácí tolik, že musí omezovat výzkum a vývoj. Tomu věnuje o polovinu méně investic, než reklamě. Nesmíme zapomenout na výdaje za vědecké kongresy, prezentace v lékařských časopisech a nakonec i pozitivně tendenční výzkumy. 
 
Prostě celý ten balík, co stojí ročně téměř miliardu USD a pomáhá lékařům léčit smutné lidi správně – Prozac(em) eventuelně Cymbaltou. Ostatně Eli Lilil oznámila další senzaci – objev centra lidského neštěstí v mozku a možnost jeho ovlivnění biologickou cestou. V oblasti „kosmetické farmakologie“ uvedla lék na snížení rozlady z obezity a z vypadávání vlasů. Hitem je Prozac pro smutné psy. Novinářům neuniklo, že úspěšně byl z deprese vyléčen i papoušek. Uniklo ale něco jiného.
 
V knize Anatomie jedné epidemie (R.Whitaker 2010) prokazuje souvislost  mezi nárůstem výdajů za Prozac od roku jeho zavedení v roce 1988 s náklady 1mld. USD (na diagnózu deprese invalidní jeden ze 184 obyvatel) a postupný nárůst invalidity s touto diagnózou až a jednoho ze 76 obyvatel, tak jak rostly výdaje na Prozac ( 24mld. USD v roce 2007). Po letech práce jeho závěr zní, že mezi oběma jevy je přímá souvislost. Nejvíce ho ale udivilo mlčení jinak kritických novinářů. Jak to mohlo v tichosti vyrůst do tak dramatických rozměrů? Jinak spojitost - čím více léků tím více deprese, se řeší na úrovni vlád moha zemí.  Živě se o problému diskutuje i v Německu nebo v Británii, Kanadě, Austrálii a mnoha dalších.
 
Možná jsme viníky i my, se svojí touhou být permanentně in a v pohodě. Totéž přejeme svým dětem, u kterých nesouhlas s jejich chováním zvedl diagnózu poruch chování léčených antidepresivy o 4000 %. V každém případě se podílíme na vzniku kultury medicinizace a psychiatrizace jak se říká snahám přenést odpovědnost za celý život na zdravotní instituce.     
 
Mohutný skok ve spotřebě moderních antidepresiv, který jsme zaznamenali nyní i u nás je odbornou veřejností, až na výjimky, zatím hodnocen velmi pozitivně. To naznačuje, že jsme na cestě ke štěstí konečně vykročili shodným směrem.



reklama