Úvod > volný čas > Vycházka na Vyšehrad

Vycházka na Vyšehrad

Rubrika: Cestování    Vyšlo:
Autor:    Foto: archiv autora
Vycházka na Vyšehrad

Advent, to je čas očekávání, rozjímání, ohlédnutí se nejen za končícím rokem, ale také za časem dávno minulým.  Pojďme proto tentokrát vyrazit do míst, která jsou spojena s mýtem českého národa, na pražský Vyšehrad. Strávíme hodinku či dvě na příjemné procházce po vyšehradských ochozech s krásnými výhledy na Prahu, a pokud nám bude zima… Nevadí, i na Vyšehradě se najde místo, kde se dá ohřát a něčeho dobrého se napít.
 
Vyšehrad žije v našem podvědomí v podobě, v jaké je známý ze Starých pověstí českých od Aloise Jiráska, který vycházel z Kosmovy Kroniky České. Pro začátek je třeba připomenout, že báje a mýty jsou součástí každého národa, obsahují to, jak o sobě národ smýšlí a jak si sám sebe představuje. Vyšehrad toto vše koncentruje. Dnes již sice dokážeme oddělit báje od historických skutečností, ale pověsti zkrátka k takovým historickým místům patří…
 
Co všechno tedy můžeme vidět na Vyšehradě
Začneme u Táborské brány, ke které se dostaneme od stanice Metra „C“, Vyšehradská, kolem Kongresového centra, ulicí V Pevnosti. Táborská brána byla postavena před rokem 1640 a byla součástí předsunutého opevnění. Je to čistě účelová stavba se čtyřmi střílnami.

 


Táborská brána

 

Další brána je raně barokní Leopoldova brána, vystavěna v druhé polovině 17. století po skončení třicetileté války. Zde si nezapomeňte všimnout bohatě zdobeného průčelí brány. 

 


Leopoldova brána

 

Cesta nás vede k románské rotundě sv. Martina, která je nejstarší dochovanou památkou na Vyšehradě. Byla postavena koncem 11. století. Půdorys je parabolického tvaru, zdivo je původní z nízkých kvádříků. V průběhu věků měla rotunda pohnutý osud, vyplenili ji husité, v době třicetileté války sloužila jako prachárna a později byla za bombardování Prahy Prusy v roce1757 těžce poškozena. Na paměť je ve zdi zazděna jedna z dělostřeleckých kulí. Zdali pak ji najdete? O její záchranu před definitivním zbouráním se později zasloužil hrabě Chotek. Nynější podobu dostala rotunda sv. Martina až koncem 19. století, a slouží svému původnímu účelu.

 


Románská rotunda sv. Martina

 

Cestou mírně do vrchu přijdeme na šance. Po vrcholu pevnostních zdí vede vyhlídková cesta, odkud se naskýtá pohled na Podolí a Kavčí hory. Ano, právě z Kavčích hor přinesl Bivoj kněžně Ludmile živého divočáka, kterého na její příkaz zabil rukou. Za odvahu a sílu dostal ozdobný pas a později získal Libušinu sestru Kazi za manželku. Cesta nás vede až na vrchol Vyšehradské skály.
 
Zde se zastavte a vychutnejte si pohled na Vltavu i na druhý břeh. Když je jasné počasí je vidět daleko až k Cukráku. Na druhé straně řeky se nachází vrch, Dívčí hrady. Tady podle pověsti, dívky pod vedením Vlasty, vybudovaly svůj hrad Děvín, jak se píše v Kosmově kronice. Tam někde Šárka oklamala Ctirada a s družkami ho zabila. Dokonce místo, kde byl Ctirad pochován, se jmenuje u Ctirada.

 


pohled na Dívčí hrady

 

Na druhou stranu po toku Vltavy jsou vidět pražské mosty a na obzoru Pražský hrad.

 

 

Po několika schodech sejdeme do západní části akropole. To je místo, kde sídlil bájný kníže Krok se svými dcerami. Z vyšehradské skály pronesla kněžna Libuše slavnou věštbu Praze: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat…“ Sem přišel Přemysl Oráč, od něhož historicky odvozoval svůj původ královský rod Přemyslovců. Dávný hrdina Bivoj sem přinesl strašlivého kance a kůň Šemík s Horymírem v sedle odvážným skokem překonal vyšehradské hradby, přeplaval Vltavu a uháněl k Neumětelům.

 


Libušina lázeň

 

Historie je však jiná. Vyšehrad vznikl jako opevněné hradiště někdy v 10. století. Nesporným dokladem o jeho existenci jsou přemyslovské denáry Boleslava II., ražené ve zdejší mincovně v polovině 10. století. Za vlády Vratislava II. se stal Vyšehrad knížecí rezidencí, bylo zesíleno jeho opevnění, vybudován zděný palác, založena bazilika sv. Vavřince, románská rotunda sv. Martina a Vyšehradská kapitula. Nadřazenost tohoto sídla nad Pražským hradem ale skončila s korunovací Vladislava r. 1140.
 
Význam Vyšehradu znovu pozvedl až Karel IV. Podle korunovačního řádu se zde začínal průvod nového panovníka jako projev úcty k prapředkovi dynastie, z níž po matce pocházel. Přestavěl Vyšehrad v kamennou pevnost, připojil jej hradbami k Novému Městu Pražskému, vystavěl gotický královský palác, kapitulní chrám, mohutnou bránu zvanou Špička. Za husitských válek byl však celý královský objekt zničen.
Dnes tu jsou jen fragmenty paláce. Ve středověké strážní věži je Galerie Vyšehrad. Je tu také zachovalá středověká studna a základy budovy. Největší část akropole Vyšehradu zaujímá park.
 
V sadu pak byla umístěna čtyři sousoší od Josefa Václava Myslbeka. Vztahují se k českým bájím a představují pěvce Lumíra a alegorie Písně, hrdinové dívčí války Ctirad a Šárka, kněžna Libuše s Přemyslem a pěvci Záboj a Slavoj. Sousoší původně zdobila Palackého most, ale při náletu v roce 1945 byla poškozena. Po opravě se na původní místo již nevrátila.

 


Socha pěvec Lumír a alegorie písně

 

Kostel sv. Petra a Pavla založil ve druhé polovině 11. století kníže Vratislav I. Počátkem 12. století, do roku 1129, byl rozhodnutím knížete Soběslava I. přestavěn a jeho interiér byl nákladně vybaven. Rozsáhlou přestavbu v gotickém slohu chrám prodělal za vlády Karla IV. Bylo vybudováno současné trojlodí, boční kaple a klášterní chór. O necelých sto let později, ve druhé polovině 15. století, kostel zchátral. V průběhu dalších let byl opravován a přestavován. Přestavbami kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě vznikl svatostánek, který je syntézou gotického trojlodí pocházejícího ze 14. století a chóru, průčelí a hlavní lodi z přelomu 19. a 20. století. Nádherný je i interiér kostela. Je vyzdoben ornamentální a figurální nástěnnou malbou od M. a F. Ulrichových z let 1902 – 1903. Vybavení kostela je novogotické a secesní. Prohlídku kostela můžeme jen doporučit.

 


kostel sv. Petra a Pavla

 

Od poloviny 17. století se Vyšehrad proměňoval v barokní pevnost s vojenskou posádkou a v rukou vojenské správy zůstal do roku 1911, kdy byl předán městu. V kasematech Vyšehradu je stálá expozice o podobách Vyšehradu.
 
Slavín - národní hřbitov na Vyšehradě
Původní farní hřbitov vyšehradské kapituly byl v sedmdesátých letech 19. stol. přeměněn v národní pohřebiště. Dnes je na hřbitově pochováno přes 600 význačných osobností české národní kultury. Náhrobky tvoří jedinečnou galérii hřbitovní plastiky s díly J. V. Myslbeka, F. Bílka, B. Kafky, O. Španiela a mnoha dalších. Ze všech slavných osobností českého národa uvedu Karla Hanka Máchu a to proto, že letos to bylo právě dvěstě let od jeho narození a to stojí za návštěvu jeho hrobu.
 
Ještě něco o čertu na Vyšehradě

 


Čertův sloup

 

V parku za Slavínem jsou tři části kamenného sloupu. A jelikož je Vyšehrad opředen bájemi, tak proč si neříci něco i o čertu. Bylo to prý nějak takto:
Jednou potkal chudý člověk myslivce a dal se s ním do řeči. Řekl mu o své bídě a myslivec, který byl čert, mu slíbil pomoc. Chuďas se mu však musel upsat krví a slíbit, že mu dá to, o čem neví, co doma má. Jeho žena však právě porodila chlapečka, chuďas se zalekl jeho osudu, proto ho nechal pokřtít a dal mu jméno Petr. V noci se mu zjevil sv. Petr a slíbil pomoc. Chlapec byl vysvěcen na kněze, začal sloužit první mši na Vyšehradě, v tom se mu zjevil čert a připomínal smlouvu. Svatý Petr se zastal chráněnce a vynutil si na čertovi slib, že nebude mít právo na duši kněze, dokud neodnese z římského mariánského kostela sloup.
 
Sloup musí být na Vyšehradě dříve, než kněz doslouží mši. Čert to nedokázal, protože mu sv. Petr cestu znepříjemňoval, přiletěl pozdě a proto se tak rozlítil, že mrštil sloupem na chrám. Sloup proletěl střechou a zůstal tam. Později byl umístěn na nynější místo.
Reálnější je jiná verze: když roku1420 Pražané obléhali Vyšehrad sháněli střelivo do praků, vylámali sloupy v kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě, rozbili je na kusy a praky stříleli na Vyšehrad, některé z nich prolétly střechou kostela sv. Petra a Pavla.
 
Nashledanou v Cihelné bráně

 


Cihelná brána

 

Naše vyšehradská procházka končí v Cihelné bráně, která byla vystavěna v letech 1841 – 2 a patří k nejhezčím empírovým stavbám. Je z režných cihel s třemi přízemními portály a vede z ní také přístup do kasemat. Tato brána spojuje Vyšehrad s Novým Městem. V prostorách Cihelné brány je historická expozice o vývoji pevnosti Vyšehrad a historii pražského opevnění.
 
Touto bránou tedy opouštíme Vyšehrad. Ne vše se dá zaznamenat v krátkém popisu a ne vše lze shlédnout za jednu vycházku. Proměny v různých ročních obdobích předkládají návštěvníkovi nové pohledy, takže je zde vždy co obdivovat. Z Vyšehradské skály je Praha opravdu krásná za každého počasí. Klidné zastavení a odpočinek ve zdejším parku navíc podněcuje pozitivní naladění pro kulturní a duchovní záležitosti, což nám obzvlášť v Adventu přijde nepochybně vhod…




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Zen shop a masáže Relax
bolesti zad, hubnutí, relaxaci to vše získáte pomocí masáží nebo terapie tradiční čínské medicíny doplněné bylinnými přípravky z TČM nebo ajurvédy



reklama