Úvod > volný čas > Dovolená v Andalusii nemusí být jen v létě a u moře

Dovolená v Andalusii nemusí být jen v létě a u moře

Rubrika: Cestování    Vyšlo:
Autor:    Foto archiv autorky
Dovolená v Andalusii nemusí být jen v létě a u moře

Španělská Andalusie, to je především Costa del Sol, tedy Slunečné pobřeží, nazývané místními v žertu také Costa del Golf, pro rostoucí počet golfových hřišť. Jsou to písečné pláže s lehátky a slunečníky a výstavná hotelová města kolem pláží. V letních měsících zde teplota šplhá nad 45° C…

 

 

Poznávat Španělsko je ale možné už od března do listopadu, i když je počasí proměnlivé. Španělé rádi prodloužili pro cestovatele sezonu, řeší jim to částečně krizi a nezaměstnanost. Cílovou skupinou jsou zejména senioři. Mají něco našetřeno, jsou ještě při síle, mají čas a chtějí ještě něco užít. Španělská města a památky by si rozhodně neměl nechat ujít žádný cestovatel, navíc jsou návštěvníci v období mimo sezonu všude rádi vítáni. My jsme využili možnost navštívit Andalusii o Velikonocích.
 
Přestože v Brně bylo krásně a nad  25° C, v Malaze bylo 15° C a pršelo. Pokazilo to zbožným Španělům přichystané každoroční průvody s vynášením církevních soch a obrazů. Naštěstí je jarní počasí proměnlivé i v tom dobrém slova smyslu, takže si užijete i jarní slunce. Ostatně, relaxovat na pláži v místech, kudy kráčela historie nejenom španělského státu ale i celé Evropy by vlastně byla škoda.

 

 

Za zhlédnutí rozhodně stojí přímořské město Málaga má půl milionu obyvatel, ale letiště velikosti Ruzyně. Město je přátelské a je rodištěm slavného kubistického malíře Pabla Piccasa. Ten zde má své muzeum, ale po pravdě řečeno, zasloužil by si lepší. Vystavují tu jeho málo známé rytiny a tisky. I v Malaze, jako ostatně skoro v každém jižním městě, stojí za prohlídku až moc restaurovaný maurský hrad Alcazaba, který má nádhernou strategickou vyhlídku.

 

 

Pod hradem překvapí odhalené základy římského amfiteatru, a co rozhodně nepřekvapí je aréna pro býčí zápasy. Milovníci květin by rozhodně měli navštívit městský park, ve kterém je květena z pěti světadílů. Bombastická katedrála z 16. století nebyla nikdy dokončena, přesto ohromuje.

 

 

Velká města jsou poplatná globalizaci, proto kdo chce zažít dobrodružství či poetiku, zamíří raději do měst malých. Doporučit lze Mijás, asi 30 km od Malagy severním směrem do hor. Malebné bylo městečko i přes déšť, který nás přepadl. Nevyužili jsme bohužel hlavní atrakci, oslíky, které tu mají jako taxi a kteří jsou současně místním symbolem.
 
Obyvatelé jsou pyšní na skalní chrám Panny Marie ve skále a na arénu pro býčí zápasy z roku 1900, která je dnes již jen atrakcí. Skutečnou perlou je však zbytek maurské pevnosti s překrásnou vyhlídkou a se zahradou, která neustále kvete a jíž protékají přírodní kaskády. Stojí za to také navštívit etnografické muzeum, kde si můžete prohlédnout v reálu i v miniaturách stará řemesla a je umístěno v kouzelném starém domě v centru městečka.

 

 

Dalším překvapením je město Ronda, opět v horském prostředí, asi 50 km od Malagy. Terén s výhledem do údolí předurčil místo k osídlení od pradávna. Keltové, Římané, Maurové a po nich od roku 1485 Španělé si podmanili skalní převis nad propastí, v níž teče řeka Quadalquiril. Příjezdová silnice vede novou honosnou částí města, jež končí před propastí. Za ní je na skalní plošině město staré. Symbolem Rondy je úchvatný most přes propast, který se datuje od roku 1735.

 

 

Nejkrásnějším příkladem palácové architektury je Mondragónský palác z roku 1491. Však býval i letním sídlem španělských králů. Nejprve renesanční, pak pozdní gotika a nakonec se vloudil vliv muslimů a nechybí nádherná zahrada. Rondě ale především vládnou býčí zápasy. Aréna je tu grandiózní, byla otevřena roku 1785. Tady Pedro Romero přivedl na svět pravidla býčích zápasů, která platí dodnes. Tady se staly zápasy společenskou a prestižní událostí, tady je dnes jejich muzeum, které musí každý návštěvník Španělska vidět. Ronda je nádherné město, kde potkáte dějiny kráčet vedle vás a spolu navzájem tvoří úchvatnou jednotu současnosti.

 

 

K menším městům lze počítat i Córdobu, město, kterým také protéká řeka Quadalquiril. Maurské dědictví je tu snad nejlépe zachované, především díky Mezquitě, tedy původní obrovské mešitě, ve které křesťané v 16. století postavili křesťanskou katedrálu, a přesto se její charakter nepodařilo změnit. Je tu nespočet oblouků, které jsou opřeny o staré římské sloupy, jež nejsou stejně vysoké, takže oblouky je musely vybalancovat. Córdoba byla za vlády Maurů v 10. století největším evropským městem a měla jako jediná univerzitu, ze které vycházeli nejlepší lékaři v tehdejším světě. Sympatické na Córdobě je to, že ji projdete bez problémů pěšky, nebo můžete použít drožku. Po přechodu řeky se dostanete ke katedrále a od ní vedou úzké uličky starého města. Nejmalebnější je Juderia (čti Chuderia…) a v ní uzounká „Květinová ulička“. Místo, aby sloužila jako veřejný záchod, je čisťounká a ozdobená spoustou zavěšených truhlíků s muškáty.

 

 

V Córdobě mají hezký zvyk, každoročně pořádají soutěž o nejkrásněji vyzdobenou uličku a vítěz dostane odměnu. Letos prý to má být 1000 €. V Juderii najdete také zrestaurovanou synagogu a nedaleko ní sochu maursko-židovského filosofa a lékaře z 12. století Maimonida, který je pokládán za největšího učence středověku.

 

 

Až se vydáte do Andalusie a strávíte pár dní ve Fuengirole, typickém turistickém středisku s množstvím hotelů, rozhodně si vyšlápněte na místní starý hrad s vyhlídkou, který je ovšem také dosažitelný místní dopravou. S dětmi je příjemné zajet do Bioparku, nejlépe autobusem či tramvají. Najdete tu baobab a lemury z Madagaskaru, skupinu goril z Konga a umělé ruiny staré asiatské civilizace inspirované Angkorem ztracené v deštném pralese.

 

 

Fuengirole, stejně jako celé Andaluzii, vládne býk. Je jich prý devadesát, jsou z plechu a majestátně se tyčí nad celým pobřežím. Před časem to údajně byla reklama na pivo, pak Španělé reklamy kolem silnic a v přírodě zakázali. Ale býka si obyvatelé nenechali vzít, a tak je to dnes reklama na Andalusii. A po loukách se ve volné přírodě stále pasou stáda mladých býčků, kteří jako čtyřletí jdou do arény statečně bojovat s lidskou krutostí. Ale kdo ví, ze kterých prastarých dob se vlastně tento symbol býka nese a od kdy tu nepřetržitě této krásné zemi vládne



reklama