Úvod > volný čas > Když Milan řval, listí ze stromů padalo

Když Milan řval, listí ze stromů padalo

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: SXC
Když Milan řval, listí ze stromů padalo

Životní styl – INT připravuje k vydání vzpomínkový román pana Jaroslava Tučka, bývalého uměleckého ředitele proslulého brněnského Divadla na provázku. V březnu 2012 se můžete těšit na jeho půvabné vzpomínky na ,,Provázek“,  členy tohoto úspěšného divadelního spolku a další zajímavé postavy, které s Jardou Tučkem a ,,Provázkem“ měly co kdy do činění. Dnes vzpomíná na jednoho z herců, s nimiž se setkal během své profesionální dráhy…
 
Herec Milan Holubář, kterého jsem znal z filmu Král Šumavy a z představení Večerního Brna jako představitele hranatých hochů, odešel již dávno do zapomnění. Snad proto, že se sám počínám pohybovat na hraně žití, připomínám si často jeho ostře řezanou tvář, široké čelisti, mohutnou bradu a jeho hřmotný hlas.
 
Vzpomínám na setkání s ním. Byl výbušný, vždy vtipný, veselý, družný, přátelský. Obdivoval jsem se jeho danostem kdesi v kopcích u Tasova, kde jsme s Českou televizí natáčeli jakousi inscenaci.
 
Od rozednění nám, čtyřem hercům, bylo sedět v pojízdné maringotce a čekat až „klapka“ zvolá: „Bědující horalé před kameru“!
Milan vytáhnul z kapsy kabátu plácačku a: „Pánové, je libo zahnat ranní chlad?“ Kolegové Dadák a Liškutín neprotestovali. Když vlezlá podzimní nevlídnost nepolevovala, bylo nutné pálit červy, připíjet otcům, matkám, bratrům i sestrám, až Milan náhle vyšel před maringotku.
 
Ozvalo se zařvání. Strašné. Bohatýrské. Na střechu maringotky se počalo sypat březové listí.   Zvukař nám hrozil zvukovou šibenicí a režisér sípal na celé údolí: ,,Tichóó!“ Milan se vrátil a s provinilým úsměvem řekl: „Musel jsem se rozmluvit“. To už byla prázdná i láhev od borovičky a blížilo se poledne. Přišel na řadu špek a krajíce voňavého chleba.
 
Klapka nešla a nešla. Na stráních profukovalo.
 
„Chlapi, co takhle mariáš?“ Milanovi se zablesklo v očích, v jeho rukou se objevily karty…
Když jsem si ve dvě asi po sté opakoval větu ze scénáře: „To jsem nebyl já, to byl on, Tonda!“, houknul na mě: „Umíš mariáš? Lízaný? Umíš!“ Naložil mi hromádku karet a: „Do banku dáš pětku, seš z Mahenky, ne?!“
Kolem třetí hodiny odpolední mě Milan pochválil, že bych už klidně mohl z té Mahenky do Večerního Brna, neboť uhrát durcha s betlovými kartami je vysoká hra. A protože nikdo z televizního štábu nepřicházel s povelem: „Pánové, pojďte na to“, vyslali mě, jako nejmladšího na průzkum terénu, ať produkčnímu vyřídím, že oni mají na krajíčku, že jsou těsně před velikou stranou.
 
V půl šesté Milan zařval: „Páni, komu karty v rukou šustí, toho pánbůh neopustí!“ Ota Dadák dodal skepticky: „Natáčení je plánováno do šesté, už na nás nepřijde, snad abychom balili.“ Po deseti minutách do maringotky vtrhla klapka: „Dadák, Tuček, Liškutín, Holubář na plac. Honem, honem, dokud je světlo!“
Milan důstojně sbalil karty a mohutným hlasem houkl: „Vidíte, chlapi, jak někdo umí, furt ho chtěj!“ 

 

 

Naposled jsem se s Milanem setkal na chodníku brněnského Komína. Byl pohublý, šaty na něm plandaly. Zakrýval si obličej dlaní a huhlal: „Podívej, co mně udělali doktoři, vykostili mi celou bradu. Půl kila čisté váhy! Ani zuby mně nenechali.“
 
Byl podzim, kolem hlučela auta. Milan se je snažil přeřvat. Hlas mu selhal, pípnul: „Jsme tady jenom půjčený. Pamatuj si, jenom půjčený!“ 
Z komínského stromu na nás dopadlo něco málo listů. Zřejmě četly nepsaný zákon, že když chlapi řvou, listy musejí padat!

 




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Zen shop a masáže Relax
bolesti zad, hubnutí, relaxaci to vše získáte pomocí masáží nebo terapie tradiční čínské medicíny doplněné bylinnými přípravky z TČM nebo ajurvédy



reklama