Úvod > volný čas > Příběh o tom, jak Janek Tráček učil dobytek „míňat sa“

Příběh o tom, jak Janek Tráček učil dobytek „míňat sa“

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: SXC
Příběh o tom, jak Janek Tráček učil dobytek „míňat sa“

Životní styl – INT připravuje k vydání vzpomínkový román pana Jaroslava Tučka, bývalého uměleckého ředitele proslulého brněnského Divadla na provázku. V březnu 2012 se můžete těšit na jeho půvabné vzpomínky na ,,Provázek“,  členy tohoto úspěšného divadelního spolku a další zajímavé postavy, které s Jardou Tučkem a ,,Provázkem“ měly co kdy do činění. I dnes má pro vás příběh…

 

 

Ve všeobecně šetřící době jsem si připomněl tuze dávný příběh movitého sedláka, majitele statku, polností a početných stavů domácího dobytka Janka Bílého řečeného Tráček.
Janek se o svůj majetek nikterak nezasloužil, ten mu padnul do klína takříkajíc z božího dopuštění. Totiž Jankovy pilné rodiče zasáhl při svážení sena blesk, a protože Janek byl jejich jediný potomek, stal se z něho přes noc hospodář. Mladý, nezkušený a žel i hloupý.
Ještě nestačily uschnout věnce na hrobech otce a matky, když Janek začal celé dědině dokazovat, zač je toho loket, „keď jablko padne od stromu daleko“.
Pacholka i děvečky vypráskal ze služby bičem: „Enem chleba užírat, na to vás užije! Copak kradu?“
Do vozu nezapřahal: „Na pola jezdit netreba, kola sa opotrebovávajú a kolomaz také cosi stójí“!
Dobytku dal volnost. Otevřel chlévy, stáje, ohrady i kurníky: „Maměnka povídala, rovnost, volnost, bratrstvo, to je světa potvorstvo. Tož sa choďte pást, potvory!“
Svým dvěma psům nakázal: „Šak ty kanálie hlídajte, ať neutečů!“ 
Janek odešel do hospody. Poručil si malé světlé a řečňoval: „Ludé. Po starém sa nedá. Maměnka mňa učily o Francúzoch, že majú také heslo: Rovnost, volnost, bratrství, že sa teho hesla mám držat, aby mně bolo dobre na světě. Tož já sa teho držím, maměnko, a aj sa teho držat budu, to vám tady slubuju!“
„Jak to myslíš, Janku hlúpý?“
„Jak to povídám. Řekl jsem té havěti, idu na pivo, tak si udělajte volno aj vy a vypustil som jich na dvůr.“
„Janku a žrat si jim dal?“
„A co bych jim dával? Majú celý dvůr, aj humna, ať sa napasú. Sú na tem lepší ta jak já. Já sa míňám a nežeru, abych cosi ušetřil, a ta hovada sa pasú.“
„Ty si sa pomátel, Janku? Hned utekaj dom, napoj dobytek, daj mu žíru a teprv potom dojdi na pivo!“
„Ludé, kam bych došel, mosím šetrit. Naši tu už nejsú, na pola chodit nemá kdo a keď sedlák nezaseje, néni co sklízat. Keď néni úroda, néni co prodávat a to potem nejsú ani peníze. Ludé, to dá rozum!  Nemyslite, mám to v hlavě všetko porátané. Mosí sa šetrit!  A když mosím šetrit já, tak to mosá šetrit aj oni. Rovnost, ta jak ve Francúzách. To dá rozum.“
„Janku hlúpý, dyť ti všetko pokape.“
„Coby pokapalo, keď sa bez žrádla minu já, hospodár, mosí sa bez žrádla minút aj to hovado boží!“
„Janku, měj rozum. Dyť ten tvůj dobytek reve na celú dědinu…“
„Ludé, začátky sú vždycky ťažké. To ríkávali aj tatíček. Len sa nebojte, ludé, šak ony sa ty bestie míňat naučá. Za týdeň už revat nebudú. To dá rozum!“
„A co vodu, vodu si dobytku dal?“
„Voda je ve studni. Majú volnost, tak ať sa napojá, kanálie“.
Sousedé nezakročili, protože soukromý majetek byl tehdy svatý: „Eště by nás někdo mohél dostat do rečí…“
A tak byl za čtrnáct dnů v dědině klid. Jankův dobytek uhynul.
Janek si v hospodě dal jedno malé světlé a do ticha řečňoval: „Ludé, s tým šetrením to vyšlo enem zpola. Ta moja havěť neměla tu moju výdrž. Zatím, co já sa míňat naučil, tož jak to vypadá, ta hovada boží by na to učení potrebovala čas delší. Ešče tak dva, tri, štyři dni keby ty bestie vydržaly a už by to uměly také. Míňat sa je kumšt. To dá preca rozum!“
Janek se rozplakal.
Po půl roce „míňání sa“ Janek umřel. Pan hrobník řekl: „Bude lepší, keď teho Janka zakopeme daleko od taty aj mamy. Až tam na druhej straně krchova pod olšu, aby jich nemosela fackovat haňba.“

 



reklama