Bydlení, nábytek, zahrada, stavba a žIVOTNÍ STYL

Podhorácké muzeum v Předklášteří se věnuje především umělcům, kteří žili a tvořili ve zdejším kraji. Proto je logické, že od 28. listopadu až do konce ledna příštího roku se zde mohou návštěvníci potkat s nejvýraznější osobností výtvarného života, s Bohumírem Matalem, který by letos oslavil devadesátiny.

Ač pocházel z Brna, zvolil si po normalizaci život na samotě na Vysočině. Polorozpadlý mlýn na Prudké u Doubravníka vlastníma rukama zbudoval na bytelné sídlo, kde pracoval a potkával se s přáteli. Na vernisáži se sešly osobnosti kulturního života i obyčejní lidé, kteří Bohumíra Matala znali a měli ho rádi. A také na něho vzpomínali.

„Matal byl sedlák, sebevědomý a hrdý, ale byl to sedlák kavalír, šlechtic, “ tvrdil profesor Antonín Přidal.  „U něho byly vždy otevřené dveře i srdce každému, kdo přicházel s dobrým úmyslem. Potkávali se tu nejen umělci a intelektuálové, ale i obyčejní lidé, zejména měl rád řemeslníky. On sám byl nesmírně šikovný, ovládal řemeslné techniky z mnoha oborů a rád o nich odborně diskutoval. Bylo to velké tržiště nápadů, myšlenek, fantazií, “ přiblížil atmosféru kolem malíře Antonín Přidal.

„Já jsem Matala viděl jako aristokrata, jako pána, ve smyslu svobodného sedláka z 15 či 16. století, který si po vypuzení z Brna vystavěl na Prudké nedobytný hrad. To byl hrad svobody, inteligence, přátelství, já tam cítil suverenitu. Matal byl charismatický a osobitý člověk a nepřipouštěl si k tělu takové prkotiny, jako byla politika. Politikům se smál, říkal, že jsou to šašci. Byl to věřící člověk a demokrat masarykovského ražení,“ přiblížil osobnost malíře historik Josef Válka.

Architekt Ivan Ruller vzpomínal na Bohumíra Matala jako na spolupracovníka na svých projektech. „ Tehdy bylo stanovené, že až 5 % z investičních nákladů stavby musí být realizováno ve výtvarných dílech, jinak by ty peníze nebylo možné použít. A bylo na architektovi, koho si na to najal. A já věděl, že na Matala je spoleh a že má skvělé nejen výtvarné, ale i architektonické a řemeslné cítění,“ prozradil Matalovy finanční zdroje renomovaný architekt.

Výstava k 90. výročí narození brněnského malíře Bohumíra Matala se zaměřuje zejména na jeho tvorbu ze 70. a 80. let 20. století. Někdejší člen Skupiny 42, skupiny Brno 57, Skupiny Q a dalších významných uskupení prošel ve své tvorbě postupně vlivy surrealismu, civilismu, kubismu a především abstrakce. A právě geometrická abstrakce je příznačná pro Matalovu tvorbu z doby života na mlýně.  Matalova umělecká díla na výstavě doplňují rovněž fotografie a dobové materiály, připomínající atmosféru mlýna na Prudké.

 Výstavu zahájila herečka Ivana Valešová osobní vzpomínkou a kytičkou básní Jana Skácela a Františka Halase, hudební část zajistil Tišnovský komorní orchestr, který pod vedením dirigenta Víta Marečka přednesl skladby J. Haydna, W. A. Mozarta a Pietra Mascaniho. Vernisáže se zúčastnila i dcera malíře Markéta, která zapůjčila většinu vystavených děl a která odkaz svého otce pečlivě opatruje pro další generace. Návštěvníci vernisáže tak prožili krásné odpoledne v hřejivé atmosféře.

Výstavu realizovali pracovníci Podhoráckého muzea v prostorách kláštera, které dýchají historií. Kdo by neznal proslulý portál Porta coeli! Malý problém však přece jen vznikl, když návštěvníci hledali toalety. Marně. „Museli jsme je zavřít, praská a zamrzá tu voda. Je to v havarijním stavu a cisterciácký klášter nemá peníze na rekonstrukci. Naše muzeum je tu v nájmu a nemůžeme tady žádné opravy financovat. Přesto mám připravený projekt a rád bych, kdyby se podařilo získat na rekonstrukci dotace. Jednám s krajským úřadem, který je naším zřizovatelem, zatím ale není naděje,“ vysvětloval a omlouval situaci ředitel Muzea Brněnska, jehož je Podhorácké muzeum součástí, Antonín Reček. Ani tato nepříjemnost však nenarušila pohodu nedělního podvečera.