Úvod > volný čas > Historky z Marty I.

Historky z Marty I.

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: SXC
Historky z Marty I.

Na počátku roku 1990 se na akademické půdě vysoké školy múzické v Brně odehrávaly vášnivé pře a potyčky kdo z koho. Někteří ze školy odcházeli, mnozí na ní zůstávali, jiní se do školy navraceli a bylo dost i těch, co na školu přicházeli v rolích noviců.
 
31. prosince1989 jsem ukončil šéfování dvou malých souborů HaDivadla a Divadla na provázku a od 1. ledna jsem byl přijat odcházejícím vedením JAMU do funkce vedoucího činoherního studia Antonína Kurše. Zároveň mně bylo sděleno, že končí má externí pedagogická spolupráce výuky oborů umělecký přednes a jevištní řeč.

 

 

Na divadelní katedře mně dosavadní šéf studia předal klíče a já se vydal na mrazivou procházku  směr Bayerova ulici. Šel jsem jako kdysi za svých studentských let kolem Červeného kostela na ulici Veveří, uličkou k Janáčkovu domečku, pak dlouze po Botanické, až ke vstupním dveřím ošuntělého domu s oprýskanými omítkami a vyčnívající světelnou reklamou Činoherní studio Antonína Kurše. Od dob mých studií se nic nezměnilo.  I ta stará, zasklená vitrína s novinovým výstřižkem a karetkou hracího plánu, se mračila přikurtována na zeď.
 
Vyšlápl jsem pět schůdků a dalšími lítačkami se dostal před uzamčenou mříž. Odemknul jsem ji, odstrčil a značně rozechvěný jsem vstoupil na schody vedoucí do divadla mého mládí. Všude kolem byla tma. Šmátral jsem po zdech v naději, že nahmatám elektrický vypínač. Marně. Chytil jsem se zábradlí a šel po schodišti dolů. Ucítil jsem starý známý pach zetlelých plísní a záchodových mís. Pod nohy se mi připletla nějaká kočka. Leknul jsem se a uskočil. Zvíře zakvičelo a skutálelo se po schodech dolů.
 
Vzpomenul jsem si na kulatého správce Marty dědu Ošťádala jak mi říkal: „Študente, podívej še na tu neštydatošť, díru šem žabetonoval petonem, a ona, ludra potkaní, še šem tím petonem prokoušala, aby mě mohla ukážat švoje čaparty.  Šešt koušků, šežrali mně švačinku, čerštvou houšku še špekem. No nežabil byš je? Já teď do té její díry načpu rožbité šklo a teprv potom to šklo žaliju petonem. To šu žvědavé, čo na to žeknou její žuby.“ 
 
Sestoupil jsem na poslední schod. Na zdi přede mnou se rozpraskávaly drobné jiskřičky, přeskakovaly z jednoho místa na druhé a vytvářely ohnivé chomáčky. Bylo to jako v pohádce o svatojánských broučcích. Šel jsem jako očarován blíž a dlaní pohladil zeď. Přede mnou se zablesklo, zasmrděla spálenina, na zdi vzplanul Eliášův oheň a mým tělem projel elektrický proud. Odtrhnul jsem se od zdi. Světélkování ustalo. Nastala tma.
Hlavou mi blesklo, vedle vchodu do sálu býval černý vypínač.
Dal jsem si na ruce kožené rukavice a šmátral po protější zdi. Vypínač tam byl. Otočil jsem knoflíkem, trochu to baflo, zajiskřilo a sklepení se zalilo světlem žárovek.
Stěny foyeru byly pokryty drobnými krůpějemi vody, které pozvolna bobtnaly, až pod tíhou praskaly a stékaly dolů.
     
 
Na druhý den jsem navštívil úřadujícího rektora, výtečného klavíristu docenta Jiřího Skovajsu a požádal ho o uzavření činoherního studia Antonína Kurše z havarijních důvodů.
Nevěřícně na mě koukal: „Vy opravdu chcete studio uzavřít?“
„Ano, chci. Je to tam o život!“
„Víte, že jste vedoucí studia?“
„Snad ano.“
„Co budete dělat, když studio zavřete? Přemýšlel jste o tom?“
„Činoherní představení se budou hrát v Komorní opeře na ulici Svatopluka Čecha a já začnu přemýšlet o rekonstrukci studia.“
„Jak dlouho?“
„Týden.“
„Vážně? Škola na opravy nemá peníze! Co s tím chcete dělat?“
„Shánět je.“
„Kde?“
„To ještě nevím, ale seženu je.“
„Kde“
„To už vůbec nevím.“
„Za jak dlouho je seženete?“
„Do měsíce.“
„Kolik“
„Předpokládám 3 miliony…“
 
Docent Skovajsa povstal, rozpřáhnul ruce a chvíli je držel, jakoby ho někdo chtěl ukřižovat. Pak si prohrábnul vlasy, sedl ke klavíru a začal hrát Beethovenovu Appassionatu..
Když vzrušivé tóny dozněly a docent se probral z  transu, řekl: „Vy jste ještě tady?“
„Hrajete božsky, nešlo odejít. Potřebuji to vaše rozhodnutí.“
„Kde chcete sehnat projektanty a stavební firmu, teď, když nikde nic nefunguje? Vždyť máte děti, rodinu, chápete vůbec, že vám jde o místo?“
„Snad ne.“
„Dobře, když jinak nedáte. Ale vy jste tomu chtěl!“
Zastupující šéf školy, doc. Jiří Skovajsa vydal rozhodnutí o uzavření provozu Činoherního studia Antonína Kurše a tímto odvážným aktem pomohl škole realizovat proměnu rozpadajícího se divadélka v moderní Studio Marta.




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Zen shop a masáže Relax
bolesti zad, hubnutí, relaxaci to vše získáte pomocí masáží nebo terapie tradiční čínské medicíny doplněné bylinnými přípravky z TČM nebo ajurvédy



reklama