Úvod > volný čas > Intermezzo ze stavby studentského divadla Studio Marta

Intermezzo ze stavby studentského divadla Studio Marta

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: archiv JAMU a rodiny F. Kocourka
Intermezzo ze stavby studentského divadla Studio Marta

V úryvku z připravované knihy „S Provázky a Hady na provázku aneb Vzpomínky antihrdiny“, vás Jaroslav Tuček přenese do problémů kolem proměny legendárního brněnského činoherního divadla na Bayerově ulici, v moderní ráj studentů, ve Studio Marta.
Píše se 27. duben 1991, je svátek všech Jaroslavů…
 
Po betonových schůdcích se na kapitánský můstek, plošinku nad zelenou strání a plochou střechou Marty vyšplhal zamračený stavební dozor Pavel Kahoun. Stoupl si vedle mne: „Pane šéfe, tak copak vyhlížíte?“
„Vyhlížím, vyhlížím! Co myslíte, pane Kahoun, nevybudujeme tady malou divadelní scénu, takový malý amfiteátřík? Uděláme do stráně záseky, takové čtyři malé hrací plochy a cestičky. Jakoby zarostlé chodníčky. Kolem hracích ploch budou stát diváci a nad nimi šumět košatá, vonící lípa…
 
Dovedete si představit, jak tady hrajeme Jiráskovy Psohlavce? Tamhle od budovy děkanátu pojedou selské vozy, na nich Chodové v bílých halenách a s čakany v mozolnatých dlaních. Jan Sladký, řečený Kozina, bude tady dole pod lípou zápasit s panskými pacholky.
Nebo Lucerna, pane Kahoun, Lucerna, národní klenot české dramatiky. Pod lípou zastavuje kočár, lokajové otvírají dvířka, po schůdcích sestupuje krásná paní kněžna, nad nočním dvorem svítí hvězdy.
Diváci stojí v němém úžasu.
Z mlýna, ten bude namalován tady dole na zdi, vychází mlynář s rozsvícenou lucernou, vede kněžnu zahradou.
Tady pod námi, pane Kahoun, zasadíme vrbu, a v jejím kořání parta vesnických šumařů bude hrát kasací.

 

 

V anglickém dvorku klape mlýnské kolo, kolo vyrobíme a instalujeme, to nebude problém. Na mlýnském kole zelený vodník Mikli látá červený fráček a kváká: „Haničko, sluníčko, kvá, kvá, kvá…
Přihlížející davy budou volat: „Vivat! Vivat! Pane Kahoun, paráda, co, paráda!
Tady se dá odehrát celý světový repertoár! Pod lípou setneme Marii Stuartovnu, Tři mušketýři přijedou na koních a Athos zapíchne Milady. Cyrano z Bergeracu odhodí svůj širák v dál a z nasvícené zelené koruny lípy se ozve hlas boží: „Milujte se a množte se…“
„Tedy pane šéfe, já nevím, ale problémů se stavbou nové Marty máme víc než dost i bez amfiteátru. Za amfiteátr by vás mohli místní tady pod lípou i lynčovat.
Podívejte se, jak mi po celém těle naskákala husí kůže. Ne! Pane, šéfe, ne! Říkám vám, že amfiteátr ne!
Ale teď vážně, pane šéfe, pod jevištěm máme opět jezírko. Studniční čerpadlo se zahltilo, spálilo se. Podzemní prameny naplnily studnu, protekly čerstvým betonem, protože je porézní, zatopily betonovou vanu i zvedací zařízení.
Průser, pane šéfe, průser.
Voda neodtéká kanalizací, ale vsakuje se do zeminy pod hledištěm. Může vzedmout parkety v sále, laťovky na jevišti a proniknout i do okolních sklepů.
V projektu studna nebyla, protože nikoho nenapadlo, že vám tady vytryskne voda.
Pochopte, pořízení studny jsou náklady navíc, nikdo s tím nepočítal. Šéf stavební firmy nemá peníze, protože mu OPBH  neplatí, neplatí mu, že prý také nic nemá a tak Stavoprogres vyhrožuje, že ze stavby odejde. Co s tím, šéfe?“

 

 

„Pane inženýre, pořád tvrdím, že jste člověk na svém místě, tak co mě tady strašíte? Šéf stavby inženýr Sabol již odčerpává vodu náhradním čerpadlem…“
„To je pravda, ale odčerpávání se musí vyřešit dokonale a napořád. To znamená vypracování projektu uchycení čerpadel ve studni, dvou čerpadel, pane šéfe, protože čerpadla musí být dvě, aby se prostřídávala a předešlo se tak vodním katastrofám.“
„Pane inženýre, to je správné a chytré řešení, tak to udělejte, já s tím souhlasím!“
 „Ano. Ale to znamená zakoupení dvou nových čerpadel, uhrazení čerpadla spáleného, k tomu zhotovení projektu, to je bratru takových čtyřicet tisíc navíc. Šéf Stavoprogresu Vašíček to zabalí!“
„Nezabalí, pane Kahoun, je to vlastenec. A ctí Brno, zrovna jako vy, pane inženýre.
Škoda že barák nepatří škole, protože kdyby jí patřil, čerpadla i vykopání studny a její vyprojektování by JAMU mohla uhradit ze svých peněz.“
„Ano, a v tom je celý problém. Vše, co patří k domu, hradí jeho majitel, tedy OPBH.
Pane šéfe, co budeme dělat?“
„Je otázkou, zda čerpadla jsou pevnou součásti domu, či nikoliv. Kdyby mohla čerpadla dostat evidenční čísla jako třeba reflektory...“
„To je sporné…“
„Tak nezbývá než tlačit stavbaře k urychlenému dokončení všech prací a nutit OPBH k vyrovnání dlužných částek!“
„Jestli to, šéfe, Stavoprogres vzdá, tak to vidím černě…“
„Inženýre, věřte v mou šťastnou hvězdu! Touto stavbou se Stavoprogres zapíše do dějin města Brna i do historie československého divadla. Stavbaři se už těší na čtvrtek 16. května, na zahájení provozu. Přijdou s dětmi, manželkami a ve svátečním. Šéf Vašíček si nechal ušít smoking a Michalu Sabolovi přešívají naše krejčové kvádro po Menšíkovi.
Pane inženýre, také si udělejte okénko a přijděte, u toho přece nesmíte chybět. Komedianti budou hrát jenom pro vás!
Vrcholem večera se stane silák Franta Kocourek, který roztrhá řetězy, zohýbá železa a třeba ohne i zástupce brněnské radnice a členy představenstva OPBH. Nebojte se, stavbaři zvládnou vše!“
„Tak ano, tak ano, já vám věřím. Tak se mějte, pane šéf! Čerpadla jako majetek školy, to není marné.“

 

 

V hracím sále lezli po smontovaných konstrukcích natěrači se štětci a plechovkami, mezi nimi poletoval jako motýl Franta Kocourek. Sípavým hlasem zpíval: „Hodím čučku na prigl, zarygluju na rygl, hóknu na svó Mařeno, oplodním retko s mařenó, jupí!“
„Františku, poněkud moc piješ!“
„Ale hovno, Jaro, to je od výparů z barev. Poď si to zkusit a uvidíš, že padneš!“
„Františku, toho se právě bojím, abys nespadl. Byla tady tvoje paní, že tě nemám přepínat nočními službami, tak nevím, co si mám o tom myslet…“
„Jaro, znáš to, jak přinde na hlas přírody, pták z klece vyletí a hoň si ho po krajině. Neboj, všecko budeš mět vymalovaný, natřený a nalakovaný. Chceš si cvaknót?
Jaro, já se tak strašně těším. Já sem divadlo jaktěživ nevotvíral, až teď. To bude tolik slávy, že to Brno ještě nezmerčilo.
Pražáci budó pukat závisťó a bratia Slováci doklapó v klobókách, aby měli čím smekat.
Ježiši, Ježiši, Jaro, dé si býčí krvi, ať si špica!“
Jakmile František počal brát jméno boží nadarmo, věděl jsem už z dob Provázku, že je Kocór zlité.
„Ježiši, Jaro, ty máš, ale štěstí na lidi, jak ty to děláš? Na, dé si červenýho. A jak ty seš slavné, Jaro, Ježiši, Ježiši, Jaro, dyť v hospodě jede hantec jenom o tobě.“
Franta si přihnul červeného, krknul a pokračoval.
„Štamgasti hulákali, že jim chceš celé jejich dvůr i zahradu přebudovat na amfiteátr. Prý necháš zbórat část bloku, abys mohl postavit bránu, kteró budó na zahradu frčet kočáry, auta a tanky.
Ježiši, Ježiši, Jaro, ty si furt slavnější a slavnější. Národ tě miluje!
Ale neboj, řekl jsem těm hospodským povalečům, jestli ti někdo z nich náhodó bude chtít rozhodit sandál, tak ať si dá pozor na Kocóra!
Teda, mně se ten nápad s amfiteátrem taky moc nezdá!
 No co, Jaro, buď statečné a hlavně vydrž při životě! To víš, bdělé su dost, ale všecko neohlídám. Jaro, už mám nalakovanó pásovinu, tak mám strach, aby ses teho otvírání ve zdraví vůbec dožil!
Těš se, Jaro, těš, já ti tam ty železa tak ohnu, že se z teho všici poseró!“



reklama