Úvod > volný čas > Stoletý stařík – seznamte se

Stoletý stařík – seznamte se

Rubrika: Náš tip    Vyšlo:
Autor:    Foto: Panteon
Stoletý stařík – seznamte se

Vlastně bychom měli napsat, Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Tak totiž zní celý název knihy bývalého švédského novináře a televizního producenta Jonase Jonassona. Knihy, u které se kritici i čtenáři vzácně shodují: Jonas Jonasson stvořil fenomenální knihu – inteligentní, duchaplnou a přitom velmi vtipnou a zábavnou.Na celé věci je zajímavý jeden fakt, autora ke psaní inspirovala legendární postava dobrého vojáka Švejka. Pokud i vy se chcete se Stoletým staříkem seznámit, rozhodně čtěte dál…

 

 

Jonas Jonasson prostřednictvím Stoletého staříka vypráví o jednom veselém útěku a také o šíleném životním příběhu svéhlavého muže, který se sice nikdy nezajímal o politiku, ale přesto byl vždy nějak zapleten do velkých historických událostí 20. století. Román vydalo v letošním roce nakladatelství Panteon. Kniha se záhy po svém vydání stala bestsellerem nejenom ve Švédsku, ale také v Německu a stejný ohlas má Stoletý stařík i na dalších knižních trzích. 

 

 

Respektovaná německá kritička Kristina Austingová uvedla ke Stoletému staříkovi toto: ,,Pravý čtenářský požitek. Každá věta má své místo. Tolik slovního a situačního humoru na jednom místě! Knihu jsem zhltla na jeden zátah a smála se na celé kolo.“
A co na mimořádný zájem říká sám Jonas Jonasson? ,,To je neskutečné… nejde mi to do hlavy…“
 
Jak už jsme uvedli na začátku, pokud se chcete se Stoletým staříkem seznámit i vy, zkuste do 19. 10. 2012 odpovědět na následující otázku:
 
Kde momentálně žije autor Stoletého staříka Jonas Jonasson. Na výběr máte ze tří možností:
a) ve Švýcarsku
b) v Dánsku
c) na ostrově Gotland
 
Nápovědu najdete zde (http://www.jonasson.cz/autor.html).
 
Tři vylosovaní soutěžící se mohou těšit na román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel z nabídky www.KNIHCENTRUM.cz

 



Soutěžní otázka

1. Odpověď na otázku je:


 

 

 

A samozřejmě nesmí chybět malá ukázka:
Stoletý stařík se vydal na cestu ve svých čuracích trepkách (tak se jim říká proto, že mužští v přezrálém věku při čurání zřídka dočurají dál než na boty). Nejdřív prošel parkem, potom se vydal dál podél volného prostranství, kde se tu a tam, přestože jinak šlo o velmi poklidné městečko, konal trh. Po několika stech metrech zašel za hrdě se tyčící středověký kostel a posadil se na lavičku vedle několika náhrobních kamenů, aby dal odpočinout kolenům. Místní lidi byli zbožní jen natolik, že se Alan mohl spolehnout, že ho tady nechají na pokoji. Zjistil, že ironií osudu je stejný ročník jako jistý Henning Algotsson, který ležel pod kamenem naproti místu, kde teď seděl on. Rozdíl mezi oběma muži spočíval mimo jiné v tom, že Henning už před jednašedesáti lety vypustil duši.
 
Kdyby měl Alan jinou povahu, možná by mu vrtalo hlavou, na co Henning v pouhých třiceti devíti letech zemřel. Ale Alan se nepletl do cizích záležitostí, pokud to nebylo nutné, a ono to většinou nutné nebylo.
Místo toho si říkal, že se asi mýlil, když si v domově důchodců myslel, že může klidně umřít a na všechno se vykašlat. Přestože ho totiž bolelo celé tělo, určitě bylo daleko zajímavější a poučnější utíkat před sestrou Alicí než ležet bez hnutí dva metry pod zemí.
 
Pak oslavenec vstal, vzepřel se bolavým kolenům, rozloučil se s Henningem Algotssonem a pokračoval ve špatně naplánovaném útěku.
Šinul si to přes hřbitov směrem na jih, když se mu do cesty postavila kamenná zídka. Neměla sice na výšku víc než metr, ale Alan byl stoletý stařík, ne skokan. Na druhé straně čekalo malmkopinské autobusové nádraží a stařec v té chvíli pochopil, že ho vetché nohy nesou právě tam. Kdysi, o mnoho let dřív, Alan přešel Himaláj. To bylo obtížné. Teď, když stál před poslední překážkou, která ho oddělovala od nádraží, si na to vzpomněl. Vzpomněl si na to tak živě, že se mu zídka před očima smrskla téměř v nic. A když byla nejmenší, Alan ji navzdory svému věku a kolenům přelezl...



Mohlo by se hodit


reklama