Zahrada, květiny, inspirace a životní styl

Na první pohled běžná součást zahradního i bytového vybavení prodělala za posledních několik desítek let mnoho proměn. Stejně jako ostatní bytové doplňky i konvičky podléhají designovým trendům a u některých z nich je na první pohled těžké uhodnout k jakému účelu skutečně slouží.
 
Z historie zalévání
Různé nádoby na zalévání existovaly již od dob, kdy lidstvo potřebovalo uchovávat vodu. První předchůdkyně konví k zalévání se začaly objevovat v sedmnáctém století, kdy se také začal používat název kropicí konev nebo konev na zalévání (v angličtině watering can). Konev podobná těm dnešním byla patentovaná roku 1885 Angličanem Johnem Hawsem.

Vítězka designové ceny MACEF roku 2005 na téma RE-think + RE-cycle

Krásné i praktické
Při nákupu interiérových konviček berte v úvahu nejen vzhled, ale i funkčnost. Ideální objem je do dvou litrů (v podstatě záleží na množství rostlin, které v interiéru máte), u větších objemů je manipulace podstatně složitější. U zahradních konví se doporučuje objem od pěti do deseti litrů. „Bytové“ konvičky by měly mít úzkou a poměrně dlouhou hubici, abyste se dostali do vzdálenějších míst (na poličkách, okenních parapetech) a abyste při zalévání nezpůsobili potopu. Zaměřte se i na těžiště, které by mělo být ve spodní části konve tak, aby se nepřevrhla.
 
Neméně důležitou součástí je držadlo, které by mělo být dobře uchopitelné, konev by se vám ani při plném obsahu neměla vyvracet a manipulace s ní by měla být bezpečná. Doplňkovým prvkem konví, zvláště těch zahradních, bývá růžice. Pro interiérové konve se doporučuje růžice s jemnou perforací, kterou využijete při zavlažování výsevů nebo řízkovanců.

Konev Bocina autorky Mikaely Dörfel je z chirurgické oceli

Na materiálu záleží
Z materiálů se dává přednost jednoznačně plastům, které jsou lehké, odolné povětrnostním podmínkám a dobře se dezinfikují. Můžete je zakoupit v různých tvarových i barevných variantách a jejich cena je nesrovnatelně nižší v porovnání s následujícími materiály. Další možností jsou ocelové konve, které jsou buď pozinkované, což prodlužuje jejich životnost nebo v nerez úpravě, která je o poznání nákladnější.
 
V obou případech je vhodné, aby s přídavnými činidly, jako jsou například hnojiva, přicházely do styku jen krátce. Pokud máte rádi starobylý vzhled, potom si pořiďte měděnou konev, která se po určité době potáhne nazelenalou patinou, tzv. měděnkou (uhličitan měďnatý).

Konev Camilla firmy Koziol se dá nosit i jako taška

Jakou vodou zalévat?
Obsah konve je mnohdy důležitější než samotný obal. Voda pro zálivku by měla být odstátá, tzn. napuštěná do konve několik hodin před samotnou zálivkou. To vede ke srovnání teploty s okolím a vyprchání škodlivého chlóru. Ideální je, pokud můžeme zalévat nashromážděnou dešťovou vodou, pokud jí nemáme dostatek, využít můžeme i vodu převařenou nebo destilovanou.
 
Jistým řešením je i používání filtračních konvic s vyměnitelnými filtry, které se běžně používají na úpravu pitné vody z vodovodních kohoutků. Tuto úpravu vody vyžadují některé citlivější rostliny, jako např. gardénie, masožravé rostliny nebo orchideje.