Zahrada, květiny, inspirace a životní styl

Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) nazývaný také koňský kaštan je majestátní strom, který nás okouzlí nejen svou rozložitou korunou, ale i nádhernými květy a plody, které milují všechny děti. Symbolizuje trpělivost a planetárně přísluší velkému Jupiteru.  Lidé mu často říkají kaštanovník nebo kaštan podle plodů, které na podzim přináší, toto pojmenování ale patří jiné dřevině – kaštanovníku setému (Castanea sativa), jehož jedlá semena jsou chutným zpestřením předvánočního období.

Jírovce zahrnují kolem 13 druhů vyskytujících se v jihovýchodní Evropě, Severní Americe a východní Asii. Všechny mají dlanitě složené listy. Květy vyrůstají v latách, bílé, červené, růžové nebo žluté barvy. Na stanoviště jsou nenáročné, a proto se s oblibou používají do parků a městských výsadeb.

U nás se nejčastěji pěstuje jírovec maďal – Aesculus hippocastanum – pocházející z hraniční oblasti mezi severním Řeckem a Albánií. Do Evropy se dostal v 16. století. Dorůstá do výšky až 27 metrů. Identifikovat strom v zimním období je snadné podle velkých, lesklých, lepkavých pupenů, z nichž se na jaře vyvíjejí laty květů, které jsou základem kaštanů, velkých lesklých semen uložených v zelených ostnitých tobolkách. Plody jsou bohaté na saponiny a dříve se využívaly při výrobě mýdla. Za syrova jsou jedovaté, a proto musíme dát pozor na nejmenší děti, aby je nezkonzumovaly. Květní pupeny se používaly v pivovarech jako náhražka chmele. Lidé věří, že pár kaštanů uložených v kapse kabátu nebo kalhot pomáhá proti revmatismu. Vyrábějí se z nich krémy, mastičky a tinktury, které se používají při cévních onemocněních a hemeroidech.

V poslední době sužuje jírovce nepříjemný škůdce – klíněnka jírovcová, která minuje v listech, čímž je poškozuje pro celé období vegetace. Kromě chemické ochrany, která je s ohledem na rozměry stromů komplikovaná, je účinné každoročně pečlivě shrabat a odvézt, případně spálit spadané listí. Výrazně tak omezíme výskyt v příštím roce.
 
Méně vzrůstnějším příbuzným jírovce maďalu je jírovec červený – Aesculus carnea. Vznikl křížením předchozího druhu s j. pávií. Pupeny jsou jen slabě lepkavé, listy tmavší, hladké a mírně lesklé. Květy jsou uspořádány v rudých latách a tobolky jsou jen nepatrně ostnité.  Nejčastěji se pěstuje kultivar ´Briotii´, se zářivě červenými květy.

Nejjemnější ze všech uvedených druhů je jírovec žlutý – Aesculus flava. Pochází ze Severní Ameriky, dorůstá do výšky až 20 metrů. Pupeny jsou nelepkavé, listy menší a hladké, květy jsou zářivě žluté, méně nápadné než u předchozích druhů a tobolky jsou hladké

Jírovec pávie – Aesculus pavia je původem i vzrůstem podobný jírovci žlutému, kterému se také někdy říká pávie žlutá. Je ale mnohem nižší, roste jako keř a kvete červeně a červenožlutě. V našich podmínkách je vzácnější.

Ze Severní Ameriky pochází také jírovec malokvětý – Aesculus parviflora. Dosahuje výšky v rozmezí 2 – 4 metrů. Pupeny má nelepkavé a listy 5 – 7 četné. Drobnější květy s nápadně dlouhými tyčinkami jsou bílé, sestavené v úzkých latách vyčnívajících nad listy. Kvete v červenci.