Zahrada, květiny, inspirace a životní styl

Během vánočních svátků jsme si kromě tradičních jablíček či hrušek pochutnávali na tropickém a subtropickém ovoci. Přestože už vám dnes jména jako avokádo, mango či pomelo nejsou cizí, možná byste se rádi o tomto ovoci dozvěděli více. Mnoho z těchto druhů totiž lze úspěšně pěstovat i v našich bytech a i když se ve většině případů nedočkáme chutných plodů, může se taková rostlina stát exotickou „pokojovkou“. A protože se nám všechny druhy do jednoho článku nevejdou, začneme náš seriál banánovníkem.

…plody banánovníku nemusí být vždy žluté a dozrávají i u nás (Botanická zahrada v Liberci)

Ačkoli vypadá jako strom, je banánovník (Musa) rod bylin z čeledi banánovníkovitých (Musaceae). Zahrnuje jak zakrslé druhy velké jen několik desítek centimetrů, které jsou většinou vhodné pro interiérové pěstování, tak zástupce náležící k nejvyšším bylinám světa (až 16 metrů). Plody banánovníků, banány, jsou žádanou komoditou, kvůli které byli rozliční zástupci rodu Musa zkulturněni a různě šlechtěni. Původní botanické druhy obsahují ve svých plodech tmavá semena velikosti hrachu, která by nám jejich konzumaci trošku komplikovala.
 
Naštěstí jsou dnes pěstované odrůdy partenokarpické a pozůstatky semen můžeme vidět na průřezu plodem ve formě malých teček.  Kromě u nás velmi dobře známých měkkých a sladkých odrůd banánů sem patří i příbuzné škrobovité banány na vaření. Zeleninové banánovníky, respektive jejich plody jsou v čerstvém stavu nepoživatelné. Používají se hlavně nezralé plody, které se pečou nebo vaří a teprve po této úpravě se loupají.
 
Banány rostou v trsech, které mohou dosahovat váhy až 60 kg. V roce 2003 se ve světě sklidilo přes 70 milionů tun sladkých banánů, z čehož 15 milionů bylo exportováno na světové trhy. Banánů na vaření bylo sklizeno v roce 2004 přes 32 miliónů tun, byly však z 97% spotřebovány v zemi původu. Největšími exportéry banánů jsou Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Filipíny.
 
O banánech se poprvé zmiňují buddhistické texty v roce 600 př. n. l.. Údajně i samotný Alexandr Veliký měl během své výpravy do Indie v roce 327 př. n. l. možnost pochutnat si na banánech. První skutečný banánový sad byl popsán v Číně okolo roku 200. Okolo roku 650 islámští dobyvatelé dovezli banány do Palestiny. Arabští kupci poté rozšířili banány po většině území Afriky.
V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve Střední Americe.

rod Musa – banánovníky jsou mohutné byliny, které do výšky několika metrů dorostou za pár měsíců

Pokud se rozhodnete pěstovat banánovníky v bytě, vyberte si některý z menších druhů, například Musa acuminata či Ensete ventricosa. U prvně jmenovaného druhu se i v bytě můžete dočkat sladkých a voňavých plodů, aniž by vám rostlina prorostla stropem. Bohužel, po odplození mateční rostlina odumírá a nahrazují ji odnože, které se vytváří na bázi jejího stonku.
 
Banánovníku bychom měli najít světlé místo, co nejblíže oknu. Pokud není zvyklý, rozhodně ho nevystavujeme přímým slunečním paprskům. Zálivka je během vegetace vydatná, v tomto období přihnojujeme jednou týdně hnojivem pro nekvetoucí pokojové rostliny. Přes léto můžeme letnit, s tím, že rostlinu umisťujeme ven až po patnáctém květnu. Pozor bychom měli dát na větrná stanoviště, kde dochází k potrhání listových čepelí na úzké proužky. Zároveň jsou banánovníky extrémně citlivé k houbovým chorobám. To znamená, že jim vyšší vzdušná vlhkost vyhovuje, ale listy, včetně listového srdéčka, bychom neměli nadměrně zvlhčovat.
 
A víte, proč nám banány tak chutnají? Jsou to „povzbuzovači“ dobré nálady. Obsahují jednu z esenciálních kyselin – tryptofan, a minerální látky, v čele s draslíkem, který má na starosti vodní režim v těle, stará se o správnou činnost našeho srdíčka a oddaluje únavu.

Ensete ventricosa – květenství