Úvod > zahrada > Křehká krása magnólií

Křehká krása magnólií

Rubrika: Inspirace v zahradě    Vyšlo:
Autor:    Google+  Foto archiv autorky
Křehká krása magnólií

Až někde v zahradě zahlédnete strom s nádhernými bílými či lehce narůžovělými květy, nejspíš to bude magnólie, zastavte se u něj a pokochejte se jeho krásou, oznamující skutečný nástup jara…
 
Magnólie jsou stromy či keře, vesměs opadavé, některé druhy však mohou být i stálezelené. Pocházejí z Číny a Japonska. Každým rokem přinášejí záplavu bílých nebo růžových květů, některé druhy jsou dokonce i slabě vonné. Magnólie dokonce získaly i své české pojmenování – šácholan. Název je odvozen od staročeského slova šách, což znamená šištice, protože květenství magnólií skutečně připomíná tvarem šišky.

 

Při nákupu magnólie bychom měli pečlivě prohlédnout zdravotní stav rostliny a dát přednost kontejnerované sadbě před prostokořennou či balovou, protože kořeny magnólií jsou velmi křehké a snadno se při jakékoli manipulaci poškodí. Proto bychom jim měli na zahradě vyčlenit místo, ze kterého už je nebudeme nikam přesazovat, protože to magnólie nesnášejí.
 
Vyžadují slunné či polostinné stanoviště, jsou-li ve stínu málo kvetou. Zároveň bychom měli vybírat teplejší polohy, chráněné před prudkými větry. Ideální místo je tam, kde se daří teplomilným peckovinám (broskvoním nebo meruňkám), např. u domu, kde je příznivější mikroklima než ve zbytku zahrady. Půda by měla být vlhká, živná, s vyšším obsahem humusu se slabě kyselou reakcí. Ačkoli se jedná o poměrně náročný rod, snese znečištěné městské ovzduší. Při výsadbách blízko lesů však láká zvěř a trpí okusem.
Rozmnožovat je můžeme semeny ihned po výsevu, řízky (mladé řízkovance je však nutné první zimy chránit), případně metodou in vitro – v laboratorních podmínkách.

 

Sadovnicky významné druhy členíme do dvou kategorií, a to magnólie kvetoucí před olistěním, které jsou u nás nejoblíbenější a na magnólie kvetoucí po olistění.
 
Magnólie kvetoucí před olistěním:
M. x soulangeana
– magnólie Soulangeova
- kříženec dvou druhů -  M. denudata x M. liliflora
- vytváří vysoké keře až stromy
- vzpřímené světle až tmavě růžové velké květy (podle kultivaru)
- sadovnicky nejvýznamnější druh
- kvete brzy – trpí jarními mrazíky
- nesnáší: sucho a vápno
 
Kultivary:
´Alexandrina´ - silně rostoucí, vzpřímené keře, dorůstá do výšky 5 m, zvenku karmínové, uvnitř bílé květy, kvete 3 týdny
´Lennei´- remontuje na podzim, květy uvnitř bílé, venku tmavě purpurové
´Norbertii´- květy jako ´Alexandrina´, ale menší a purpurovější, kvete později.
 
M. stellata – magnólie hvězdnatá
- 3 m keře, roste pomalu, je širší než vyšší
- má 12-15 okvětních lístků, které jsou tužší a delší než u předchozího druhu
 
Kultivary:
´Rosea´- načervenalá poupata, uvnitř růžová
´Rubra´ - tmavá

 

Magnólie kvetoucí po olistění:
 
M. liliflora – magnólie liliokvětá

- tulipánovité květy, zvenku červené, zevnitř bílé
- kvete zároveň s olistěním nebo po olistění
- druhý rodič M. x soullangeana
 
Kultivary:
´Nigra´- kompaktní keř, květy zvenku purpurově červené, zevnitř bílé
 
M. tripetala – magnólie tříplátečná
- Původ: JV USA
- Kvete po olistění
- Dorůstá do výšky 10-12 m
 
M. obovata – magnólie obvejčitá
- dorůstá do výšky 12-15 m, listy až 40 cm velké, kvete bíle po olistění, dlouhými souplodími



reklama