Úvod > Novinky > Tisíc let šlechtického rodu Belcredi

Tisíc let šlechtického rodu Belcredi

Rubrika: Náš tip    Vyšlo:
Autor:    Foto: archiv autorky
Tisíc let šlechtického rodu Belcredi

Být potomkem šlechtického rodu a prožít život za socialismu a neemigrovat, to je svým způsobem hrdinství. A vystudovat přes veškerá protivenství historii, znamená mít vůči rodu závazek. A historik, vedoucí archeologického ústavu Ludvík Belcredi, ho splnil skvěle. Kniha o tisíciletém trvání jeho rodu, z toho 240 let na Moravě, je úhledná, na křídovém papíře s barevnými historickými fotografiemi.Je čtivá, po historické stránce faktograficky pravdivá a je psána dvojjazyčně, česky a paralelně německy. To pro ty členy rodu, kteří opustili Brno hned po převratu a už česky neumí.

 

„Psal jsem knihu jako vzdání holdu zejména mému otci Ludvíkovi, který neemigroval a zůstal v Líšni. Měl těžký život, ale nikdy si nestěžoval, ani když dělal vrátného, pomocného dělníka na výstavišti či průvodčího v tramvaji. Lidé ho znali a měli ho rádi a mnozí ho v přeplněné tramvaji oslovovali „pane hrabě“. To samozřejmě přinášelo veselí, které se nelíbilo STB a mnohokrát čelil nátlakům na emigraci. To nechtěl udělat za žádnou cenu. Čekal, že se nám to jednou všechno vrátí, ale my mu nevěřili. Jenže měl podlomené zdraví a převratu se nedočkal. Zemřel v roce 1981,“ vypráví autor knihy Ludvík Belcredi.

 

Kniha „1000 let rodu Belcredi“ vychází k tisícímu výročí první zprávy o prvních předcích. Množství archivních materiálů se v ní prolíná s paměťmi a vzpomínkami členů rodu a jim blízkých osob, vše zasazené do reálných historických událostí. Od nejstarší zprávy v roce 1010, kdy Belcrediové hráli významnou roli na dvoře milánského vévody a ve správě města Pavie. V roce 1769 se jeden z členů rodu, Antonio, přiženil na Moravu do rodiny svého velitele, který ho přivezl těžce raněného do Líšně. Zde se seznámil s dědičkou panství Theodorou a byla z toho svatba. Od té doby patří líšeňské panství a panství v Jimramově rodu Belcredi.

 

V každé generaci rodu se našly významné osobnosti, autor si však nejvíce cení předků Egberta a jeho bratra Richarda, kteří spoluutvářeli osudy země i mocnářství a z jejichž deníků uvádí citace. Poprvé cituje paměti Karla, v nichž líčí období první světové války, zakládání Československa a okolnosti, za kterých vznikal na Moravě Velkostatkářský svaz. Závěrečné kapitoly jsou věnovány odchodu téměř celé rodiny do emigrace v letech 1948 a 1949 a osudům rodiny Ludvíka, který v Československu jako jediný zůstal. Je to přehled dějin a současně příběh jedné rodiny, což dává knize napětí a příchuť intimity současně.

 

Křest knihy zajistilo Moravské zemské muzeum. V kapli Etnografického muzea se sešla spousta lidí, kteří mají s touto tematikou a s historií něco společného. Knihu pokřtil profesor Dušan Uhlíř a ředitel muzea Martin Reissner. Knihu vydal autor sám a je k dostání v prodejnách Moravského zemského muzea.


Mohlo by se hodit


reklama