Úvod > Novinky > Kam na operetu? Přece do Vídně!

Kam na operetu? Přece do Vídně!

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: archiv autorky a Volksoper Wien
Kam na operetu? Přece do Vídně!

Opereta se prý už dnes nenosí. Alespoň v Brně byl proto soubor zrušen a v dalších městech bojuje opereta o přežití. Naopak v Praze v Karlíně nouzi o diváka nemají. Ale Straussovy valčíky jsou přece jen doménou města na Dunaji. Kde jinde by měli operetu umět?
 
Z Brna je autem do Vídně něco přes dvě hodiny cesty, noční jízda je při příjemném provozu dokonce kratší. Objednáváte-li si lístky přes internet, můžete si je ve Volksoper objednat a zaplatit i na stání. U pokladny je stačí pak už jen vyzvednout. Ale je nutné objednávat včas. Protože tady je vždy vyprodáno. Vídeňská Volksoper je finančně dostupná a hraje nejen oblíbené operety, ale i opery a to programově vždy v jazyce lidu, tedy němčině. Takže tu můžete slyšet německy například Rusalku nebo Carmen. Pravda, takové pěvecké hvězdy jako ve Staatsoper či v Theater an der Wien tady neuslyšíte, ale můžete se spolehnout, že uvidíte poctivé divadelní a muzikantské řemeslo.

 

 

My jsme si vybrali 6. listopadu domácí lahůdku, Strausovu Wiener Blut, tedy Vídeňskou krev. Opereta kultovní, přestože příběh je víc než naivní. Jde o pletky příslušníků vyšší společenské vrstvy z doby před první válkou a o záměnu žen. Nechybí tu komická služebná a její milý, stárnoucí tanečnice shánějící dobrou partii, jejíž otec je kolotočář. Protagonisty jsou hraběcí manželé, jejichž znuděný vztah obnoví právě ony milostné pletky, podmalované vídeňským valčíkem stejného jména. Wiener Blut je prostě zaklínadlo.

 

 

Tvůrce inscenace, režisér Thomas Enzinger, se s příběhem i textem, ze kterého „létají moli“, vypořádal inteligentně a s nadhledem. Lehká parodie císařských časů v podobě nádherné postavy Sisi, provázené Franzem Josefem v trpasličí podobě, zestárlý, ale noblesní, mírně obscénní ministerský předseda, postava zlatého Strausse na podstavci, jak ho známe z vídeňských ulic. Nechybí kolotoče v Prátru v podobě obrovských pštrosů a chamber séparé ve skořápkách ze pštrosích vajec.

 

 

K tomu obří secesní výprava a oku lahodící kostýmy z dílny Toto. Vtipné režijní špílce nesklouzávají do obhroublosti a herci se varují přehrávání či dokonce pitvoření. Nechybí ani extempore tepající politické nešvary a krizi dopadající i na divadlo. Podobnost čistě náhodná? Obecenstvo nešetřilo ovacemi a nadšením. Šlo o úplně jiné publikum, než je vídáno na operách a koncertech. Každý žánr má své publikum a ve Vídni operetu milují, však bylo bezezbytku vyprodáno.

 

 

V Brně se druhý den, 7. listopadu, hrála shodou okolností také opereta. Vlastně jen operetní pásmo s názvem „Opereta Gala“. Pokus naladit brněnské publikum? Zrušením souboru nemají operetní fanoušci na co chodit. Hraje se sice Netopýr, ale jeho aktualizace se příliš nepovedla. Nutno říct, že operetní pásmo tentokrát také ne. Přesto, že za dirigentským pultem stál Caspar Richter, vídeňský odborník na operetu, vyšlo cosi jako nesourodý slepenec málo známých čísel hraný bez espritu, dokonce snad s nechutí. 

 

 

A potvrdilo se, že ve Volksoper mají pravdu, že zejména operetu je nutno hrát v jazyku publika, divák musí především rozumět!  V operetním gala večeru se zpívalo německy, francouzsky, anglicky, ale nebylo rozumět ani češtině. Divák nechápal a byl zklamán. Sice nebylo zcela vyprodáno, ale potvrdilo se, že pro operetu v Brně nechybí diváci, ale především interpreti a inscenátoři.


Mohlo by se hodit


reklama