Úvod > Novinky > Bitvu u Slavkova vyhrály armády tří císařů

Bitvu u Slavkova vyhrály armády tří císařů

Rubrika: Náš tip    Vyšlo:
Autor:    Foto archiv autorky
Bitvu u Slavkova vyhrály armády tří císařů

Začátek prosince letos trápí mlhy. Inverzní počasí je tlačí dolů spolu s kouřem a nečistotami. Stejné to bylo i letošní první prosincovou sobotu, která již tradičně patří vzpomínce na největší napoleonskou bitvu v Evropě. Od bitvy u Slavkova uplynulo letos již 206 let, ale lidé stále vzpomínají.
 
Od rána se v obci Tvarožná scházeli zástupci všech tří armád, které se tehdy u Slavkova utkaly. V reálu se sice bitva odehrála pod Prateckým kopcem, ale rekonstrukce je tradičně předváděna pod kopcem Santon u Tvarožné. Je tu lepší přehled a diváci mají bitvu jako na dlani. Letos to ale od rána vypadalo, že z bitvy sejde. Pověstné slavkovské slunce nevyšlo a dokonce se celý Santon ztratil v husté mlze. Vojáci to nevzdávali, pokračovalo se v přípravách a kolem poledne začala mlha stoupat. Před druhou hodinou odpolední už bylo vidět nejen na celé bojiště, ale i na kapličku na vrcholu Santonu.

 

 

V té chvíli přijel na koni i sám Napoleon, ztělesněný hercem Markem Schneiderem, který má maminku Francouzsku a je Napoleonovi dost podobný. „Na slavkovskou bitvu jezdím rád, kdo by si to nechal ujít, byla to největší bitva a Francouzi tu zvítězili. Navíc je tu skvělá organizace a vždy mě tu přátelsky vítají,“ svěřil se herec. Při projevu před bitvou však sršel odhodláním. „Jsem přesvědčen, že ani dnes nebudou mít spojenecká vojska šanci proti mým chrabrým Francouzům. Ať žije Francie!“ neodpustil si bojový proslov v mateřské francouzštině.

 

 

Bojová nálada se držela i mezi řadovými vojáky. „No tak pojďte, vy krmení pro naše kanóny,“ bylo slyšet z francouzských řad na adresu procházejících rakouských a ruských vojsk. „Jen se nenaparujte, žabožrouti, však my vám to ukážeme, dejte si pozor, aby to letos nedopadlo jinak! “ nedali si srazit bojovou náladu vojáci, pochodující v rakouských uniformách. Ono vydržet dvě hodiny ve vlezlé zimě v chatrném historickém oblečení a neztratit elán, znamená udržovat bojového ducha.

 

 

Vesnice mezi Brnem a Slavkovem byly bitvou zasaženy nejvíce. Jejich obyvateli se pak stali i ranění francouzští vojáci, kteří se tu uzdravili a pak i oženili. Obzvlášť jejich potomci se k tradici hlásí. Bitvou však žijí všichni obyvatelé obcí, jednou za rok Tvarožná, Jiříkovice, Pozořice, Holubice a Křenovice pořádají před bitvou ještě menší vzpomínkové akce. V Křenovicích letos skupina historického šermu připravila navíc dobové ležení s vozy a kanóny a večer lampionový průvod na Zlatou horu.

 

 

Letos se účastnilo bitvy téměř tisíc vojáků, asi padesát koní a dvacet děl. K tomu je nutno připočítat i markytánky, které nemohly v žádné armádě chybět. Pořadatelé se snaží každým rokem předvést nějakou jinou epizodu z průběhu bitvy. Letos to byl manévr, kterému historikové říkají „lví skok“. Zjednodušeně řečeno, šlo o úskok Francouzů, které ukryla pod Prateckým kopcem klesající mlha. Spojenecká vojska, umístěná nahoře na kopci, osvítilo slunce, které právě vyšlo. Jejich sestupu s kopce Napoleon využil a vyslal své vojáky za spojeneckými zády nahoru. Když to spojenci zjistili, bylo už pozdě, zmatek v jejich řadách dopomohl Francouzům k vítězství.

 

 

Letos, stejně jako každý rok, patřilo ovšem vítězství všem jednotkám a především organizátorům. „Je to dobré, vše se podařilo a diváci jsou spokojeni. Nedošlo k žádnému lapsu, nebo dokonce zranění. Taková akce žádá od všech zúčastněných disciplinu,“ pochvaloval si hlavní organizátor Miroslav Jandora.  „Měli jsme tu letos i významné hosty, byl tu francouzský velvyslanec Pierre Lévy, několik náměstků ruských ministrů, belgický velvyslanec, dvanáct vojenských atašé z Polska, Rumunska, Německa a dokonce i z Indie, a spousta dalších zahraničních návštěvníků, kteří tu byli poprvé a byli nadšeni,“ spokojeně hodnotil akci Jandora. Vojáci sice byli po bitvě prokřehlí a unavení, ale večer jeli do Slavkova, kde byl slavnostní průvod a na závěr ohňostroj.

 

 

Vrcholem vzpomínkových slavností se stal, jako každým rokem, nedělní dopolední pietní akt na Mohyle míru, která byla vystavěna na paměť padlých všech tří armád. Iniciátorem byl brněnský kněz a pedagog Alois Slovák. Ač vznikla mezi roky 1910-12, její plánované otevření a vysvěcení zmařila první světová válka a posunula je až do roku 1923. Dnes ji spravuje Muzeum Brněnska jako památník na nejkrvavější bitvu v Evropě. Opatruje ji tak dokonale, že před položením věnců nemohli najít klíč! Ale nakonec vše dobře dopadlo. Oficiální hosté, stejně jako zástupci všech armád, které se utkaly v sobotu pod Santonem, položili květiny a pronesli proslovy o potřebě míru na této planetě.  Tak i letošní vzpomínka na bitvu u Slavkova skončila důstojně.



Mohlo by se hodit


reklama