Úvod > Novinky > Vzpomínka na herce Eduarda Muroně

Vzpomínka na herce Eduarda Muroně

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: SXC
Vzpomínka na herce Eduarda Muroně

Volal mně zarmoucený kamarád, dávný herecký kolega Mojmír Heger: „Zemřel Eda Muroň, bože můj, co my se spolu nahráli…“
 
Je to pořádná porce let, co jsem dítě školou povinné chodíval do kin, zbožňoval herecké idoly tehdejší doby a snil o kariéře herce. Ve filmu Kavárna na hlavní třídě jsem poprvé uviděl chlapeckou tvář Edy Muroně. Hrál po boku Karla Hogera, Vítězslava Vejražky,  Jany Dítětové, Václava Vosky pikolíka Sváťu…
 
O deset roků později jsem se s Edou Muroněm setkal v herecké šatně brněnského Divadla Julia Fučíka, k mému překvapení se jeho tvář, postava, ba ani zastřený dětský hlásek nijak nezměnily.
 
Často jsme s Edou na jevišti partneřili. V Lichého hře Laťka jsem hrál rošťáka Jakuba Kubu, Eda mého spolužáka, tělesně postiženého Vráťu. Já byl Huckleberry Finnem, Eda Tomem Sawyerem. V Topolově Konci Masopustu jsme se sice na scéně nesetkali, já byl Rafaelem a Eda nezapomenutelným způsobem ztvárnil postavu božího prosťáčka Jindřicha.
Na jeho výstupy jsem se chodil dívat. Obdivovat jsem Edovu chůzi, gesta, vyšeptalý dětský hlas. Když v selské světnici stál v dlouhé bílé košili a na otázku, zda by šel k muzice tancovat, odpovídal: „Šel bych tam!“, míval jsem zamžené oči…
 
Eda si do divadla nosíval svačinky, v plechové krabici zabalené, sádlem namazané chleby a velkou termosku plnou chutného čaje. Po očku jsem pokukoval, jak Eda prostrkává ukazováček kroužkem hliníkového víka, nadzvedává jej, vybírá z krabice bílý balíček, pomalu ho rozbaluje a jak cudně, s přivřenýma očima uhryzuje voňavý krajíc: „Když se jí po malých soustech, chléb déle vydrží…“     
Eda uměl pohladit čajovou termosku dlaní: „Věci jsou tolik krásné…, zkus to někdy, dáš mně za pravdu“, jemně odšroubovávat její uzávěr, nábožně vytáhnout korkový špunt a jemným čůrkem odlít něco tekutiny do porcelánového hrníčku.
Uhranutý jsem zírával na Edu, jak rozkošnicky, s přivřenýma očima pomalinku usrkával teplý mok: „Pane kolego, pro Angličany se při pití čaje zastavuje čas. Promítají si v duchu slastné chvíle svého života…“
 
Když býval Eda na jevišti, uměl do šatny přijít kolega Mojmír, sedával si k Edovu stolku a říkával: „Edo, promiň!“ Pak odšrouboval uzávěr termosky, vytáhnul špunt, nalil si plný šálek a se zavřenými zraky čaj vypil. Termosku zašpuntoval, uzavřel ji, řekl: „Edo, Moravák Mojda ti děkuje, děkuji!“ a ze šatny odcházíval.
 
Milý Edo, přiznávám, čaj sem ti upíjel i já. Dokonce jsem u toho mhouříval oči, ovšem žádnou slastnou chvíli jsem si tím nevyvolal. Čaj to býval chutný…
 
Když jsem plnil režisérovo zadání a v Laťce tě vyzvedával na zednické lešení, šeptával jsem: „Edo, jsi strašně těžký…“
Tiše si odpovídal: „To já ne, to ten můj život je tak těžký…“
 
O něco později nám divadlo na výstavišti zavřeli, nás rozsadili do Divadla bratří Mrštíků, a protože jsi i nadále svým zjevem zůstával chlapcem, udělali z tebe inspicienta. Jako inspicient jsi přešel do Mahenovy činohry.
 
Když ses loučil s kariérou divadelníka, řekl jsi mi: „Začal jsem hereckou slávou a skončil jako prostý služebník Thálie. Můj štít však čistý…“
 
Volal Mojmír Heger: „Tak to vidíš, zrovna včera jsem na Edu vzpomínal, počítal jsem naše roky, mně je třiaosmdesát, Edovi osmdesát a oba jsme Panny, on se narodil šestnáctého, já jednadvacátého září. Chtěl jsem mu zavolat a on je po smrti… 
Tak to vidíš! Bože můj, copak je osmdesát nějaký věk?
 
Buď na sebe, chlapče, opatrný, už je nás velice málo. Ta mrcha s kosou jde i po nás…

Český herec Eduard Muroň se narodil 16. září 1931 ve Vratimově, zemřel 7. ledna 2012 v Brně.




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Zen shop a masáže Relax
bolesti zad, hubnutí, relaxaci to vše získáte pomocí masáží nebo terapie tradiční čínské medicíny doplněné bylinnými přípravky z TČM nebo ajurvédy



reklama