Úvod > Novinky > Kdo chytá brouka v žitě, pozoruhodné představení posluchačů brněnské DIFA JAMU

Kdo chytá brouka v žitě, pozoruhodné představení posluchačů brněnské DIFA JAMU

Rubrika: Náš tip    Vyšlo:
Autor:    Foto: SXC
Kdo chytá brouka v žitě, pozoruhodné představení posluchačů brněnské DIFA JAMU

Má dcera Míša se dala na studia divadelního manažerství. Když jí při přijímacím řízení položili otázku, proč chce studovat, když má dobré, zajímavé zaměstnání u uznávané firmy, odpověděla: „Tatínek přes třicet let šéfoval divadelním souborům a teď, co je v důchodu, říká, že kdyby se ještě jednou narodil, tak už nikdy by divadlo nedělal. Já se přihlásila ke studiu, protože chci vědět, proč to říká.“
 
Koncem roku (2011) se mi od dcery dostalo pozvání na reprízu ročníkové práce, monodramatu „Kdo chytá brouka v žitě“: „Tati, to musíš vidět, vždyť je to moje první divadelní produkce…“
 
Nu což, vstal jsem od svých rozepsaných Vzpomínek antihrdiny a šel jsem tam, kde mé boty celých osm let vyšlapávaly stopy do kamenných plátů a schodů, do sídla brněnské Divadelní fakulty na Mozartově ulici.

 

 

Míša na mě čekala ve vestibulu, dala mi do ruky program a rozzářená pravila: „Půjdeme dolů“ a zamířila k bočnímu schodišti, vedoucímu do sklepa. Prošli jsme úzkou chodbičkou a najednou se přede mnou vyloupl divadelní sálek s elevací a obdélníkovým hracím prostorem. Na jeho levé straně svítila kupa pomačkaných bílých papírů, v pravé části si hověla bílá koupací vana. Mezi těmito dominantami ležely v přerušované linii čtyři drobné, baculaté brambory.
 
Elevace byla plná studentů, mezi nimi jsem zahlédl i čtyři pedagogy, uprostřed druhé řady zůstalo jediné volné místo, na židli ležela cedulka „tatínek Míši Tučkové“.
Usadil jsem se a začetl do programu.
 
Kdo chytá brouka v žitě, monodrama Dalibora Buše
 
Scénář je montáží původního textu Sabiny Machačové, Juraje Augustína, Dalibora Buše, autentických výroků Marka Chapmana, Johna Lennona, citací z knihy J .D. Salingera Kdo chytá v žitě a J. S .Kunena Jahodová proklamace.
 
Režie: Juraj Augustín, dramaturgie Sabina Machačová, světelný design Václav Olšar, zvuk Lukáš Dřevjaný, Sabina Machačová, grafika Michal Skočovský, produkce Michaela Tučková
 
Mark David Chapman (nar. 1955) zastřelil 8. 12. 1980 hudebníka a mírového aktivistu Johna Lennona před jeho domem v New Yorku. Po činu se vedle mrtvého posadil, četl  knihu  Jerome Davida Salingera Kdo chytá v žitě a čekal na příjezd policie. 
Od té doby, celých třicet šest let, pobývá v modré cele státního vězení v Attice v New Yorku.
Jeho žádosti o prominutí zbytku doživotního trestu jsou zamítány.  

 

 

Sklepní prostora potemněla, na hrací obdélník přichází divokým vousem obrostlý herec Dalibor Buš. Chová se jako blázen. Opatrnými pohyby sbírá z podlahy brambory a ukládá je postupně, jednu, druhou, třetí, čtvrtou do menšího kufříku. Potom se roztočí, kufřík se otevře a na jeviště se sypou kulaté brambory. Moc brambor. 
Zarostlý muž bere do rukou knihu. Ze Salingerova románu trhá stránky, mačká je a odhazuje na papírovou hromadu. Muž se vrhá na zmačkané papírové hroudy, z kupy vydoluje odpadkový koš, na jeho dně nachází lékařský fonendoskop. S bláznovským leskem v očích vyšetřuje tepy brambor.
Vztekle vrhá brambory do bílé vany. Muž řve, brambory se rozpraskávají, šedá drť stříká na černé stěny.
 
Student Buš je hercem technicky vybaveným. Je mu rozumět, ovládá pohybový aparát těla, diváky vtahuje do dění a drží je v napětí. Jeho hra na vraha Chapmana je přesvědčivá a čitelná.
 
Vrahu Chapmanovi se vrací obrazy vraždy, vrah Chapman bojuje se svým svědomím, vrah Chapman se nudí, vrah Chapman si zoufá nad nespravedlností světa, vrah Chapman klade otázku: „Proč mám žít tak dlouho v nesvobodě? Vždyť jsem jako Salingerův Holden, co chytal děti v žitném poli, aby je ochránil před sklouznutím ze srázu.“
Vrah Chapman obhajuje motivaci vedoucí k provedení činu: „Zabil jsem Lennona proto, že jsem chtěl uvést do života knížku Jerome Davida Salingera. Neříkám, že jsem mesiáš nebo něco takového. Kdybyste četli tu knížku a pochopili mou minulost, viděli byste, že jsem opravdu ten, kdo chytá v žitě naší generace.“   
Vrah Chapman rozvěšuje Lennonovy citáty a jeho mírová hesla po zdech cely jako vánoční ozdoby. 

 

 

Představení končí, Dalibor Buš se děkuje, diváci aplaudují, režisér Augustín sbírá rozházené brambory. Měl jsem se k odchodu.
Dceři jsem řekl: „Holka, máš štěstí na talentované, chytré partnery. Scenáristé dokázali napsat kvalitní scénář, režisér odvedl práci mimořádnou. Má smysl pro rytmus, pro výtvarnou podobu scény, rozumí úloze světla i zvuku. A umí pracovat s hercem! Herecké akce dokáže načasovat a vypointovat. Ví, co je jevištní detail.
Kdo chytá brouka v žitě řadím k monodramatům viděným kdysi na Provázku nebo v HaDivadle.
I sklep, ve kterém jste hráli mě potěšil, byl jsem v něm prvně, má atmosféru...“
 
Vrátil jsem se domů, usedl k počítači a do Vzpomínek antihrdiny napsal: „Zajímavé, mladá generace má ztrátu iluzí teprve před sebou a jamácké mládí už o ní dokáže hrát…




Najdete nás na Facebooku: Facebook




Zen shop a masáže Relax
bolesti zad, hubnutí, relaxaci to vše získáte pomocí masáží nebo terapie tradiční čínské medicíny doplněné bylinnými přípravky z TČM nebo ajurvédy



reklama