Úvod > Novinky > Papežka, muzikál z devátého století

Papežka, muzikál z devátého století

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: archiv MDB
Papežka, muzikál z devátého století

Žena na stolci papežském, to je situace i dnes zcela nemyslitelná. Prý se to ale kdysi podařilo mladé, krásné a vzdělané ženě, ovšem v přestrojení za muže. Samozřejmě, že to prasklo a dopadlo to krutě. Inscenace v Městském divadle v Brně ale nepátrá po historických pravdách a konotacích, jen vypráví romantický příběh.
 
Ten příběh zpracovala, jak jinak, žena, Donna W. Crossová, v roce 1996. Stal se bestselerem a zmocnili se ho mladí muži, Dennis Martin a Christoph Jilo, kteří ho přetvořili do muzikálové podoby. První premiéra v německé Fuldě, kde prý papežka Jana studovala, se stala muzikálem roku. A protože ji režíroval Stanislav Moša, další provedení směřovalo do Brna. Všichni autoři byli také na premiéře 4. února přítomni.

 

 

Příběh je skutečně silný. Kdesi v srdci Germánie vyrůstá nadaná a po vzdělání toužící Jana. Matka (charismatická Ivana Vaňková) ji učí o germánských bozích, otec, (Stanislav Slovák), křesťanský farář, sadistický primitiv, obě nenávidí, vždyť žena je příčinou všeho zla na zemi. Žena je nečistá a neschopná. Moudrý mnich (Ladislav Kolář) Janu s bratrem odvádí do klášterní školy ve Fuldě, zde se stává nejlepší žačkou a má přístup i ke starořeckým textům.

 

 

Raný středověk je doba zapeklitá i pro historiky. Panovníci byli negramotní lupiči, ani biskupové a kardinálové si nedělali hlavu s morálkou a život člověka byl bezcenný. Po smrti bratra se Jana převléká za muže a využívá svých lékařských znalostí. Vyléčí i nemocného papeže. Stává se v Římě lékařem lidu a odtud je jen krůček k papeži lidu. Vybírá si však na ní daň láska. Těhotná Jana v papežském hábitu při procesí potratila a zemřela.
Příběh je pojat takto romanticky. Boj zla a dobra, lásky a pravdy, intrik a čisté duše. Jen pravda a láska nevítězí. Vše spěje do rozjímání, jak by bylo, kdyby… 
 
Stejná je i hudba. Číslo co číslo se nesou linie kantilény s postupnou gradací až do vypjatého vrcholu za doprovodu tanečního orchestru, vedeného Danem Kalouskem. A najednou posluchač ocení, že další píseň je konečně v piánu (Samota je můj pán.) Zbožnost a prosba Jany jsou opravdové a Hana Holišová dává publiku to nejlepší, co v ní je, technicky dobře zvládnutý hlas a vroucí cit i touhu. Její partner Petr Gazdík je jí v roli markraběte Gerolda mužným a sympatickým protějškem.

 

 

Ostatní protagonisté jsou postaveni do kontrastu k titulní postavě. Vypíchnutá je role Anastasia, slizkého, všeho schopného Římana, toužícího po papežském stolci. V podání Aleše Slaniny je snad až příliš zkarikovaný, jako jediný je však nositelem komiky. Dalším protipólem je kurtizána Marioza, Tereza Martinková ji po celou dobu hraje jako tvrdou a bezohlednou potvoru. Zvláštní pochvalu si zaslouží dětská představitelka Jany, Karolina Burešová. Její jevištní vstupy jsou od počátku náročné a dívenka si se situací ví rady jako zkušená herečka.
 
Vizuální stránka představení napomáhá k emočnímu působení. Scéna Christophera Weyerse je těžká románská architektura a spolu s temnotou lesa umocňuje beznadějnost lidského hemžení, jen kostýmy (Andrea Kučerová) vysokého kléru a šlechty jsou snad na tu dobu příliš pompézní a blýskavé. Stejně nepřirozeně působí i nádhera antického paláce kurtizány.
 
Papežka je ovšem dobře řemeslně provedený muzikál, má vše, co si divák žádá, snad jen nějaká výraznější melodie by neškodila, která by se usadila někde v mozkovém závitu. Spíš tam hlodá otázka, jestli to stačí. Jestli to není škoda, že se dílo svezlo jen po romantickém příběhu. Jestli nemohlo otevřít dvířka i hloubavějším duchům a jít víc na dřeň jen zlehka naznačeným problémům. Ale i tak je to představení, které je dobré vidět.



Mohlo by se hodit


reklama