Úvod > Novinky > Hledejte vždy elegantní důkaz

Hledejte vždy elegantní důkaz

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: Ondřej Pýcha
Hledejte vždy elegantní důkaz

Inscenovat divadelní hru, kterou většina diváků zná spíše jako film, není vůbec lehký úkol. Stejně jako vysvětlit někomu teorii prvočísel, nebo se pokoušet spočítat celý svět. I kdybyste totiž počítali a počítali, stejně vám zbudou city a emoce tak nevypočitatelné, že se z toho hlava točí.
 
Nebojte se, nebudeme vás ale nutit pochopit prvočísla nebo cokoli dalšího z vysoké matematiky. Místo toho bychom rádi pozvali na divadelní hru Důkaz, autora Davida Auburna. Hru oceněnou několika prestižními divadelními i literárními cenami, podle níž vznikl neméně úspěšný film, se rozhodli inscenovat v pražském divadle Rokoko.
 
Příběh začíná vlastně smutně – smrtí. Úspěšný a ceněný matematik a vysokoškolský profesor Robert (Oldřich Vízner) zemřel a zanechal svou mladou dceru Catherine (Veronika Kubařová) samotnou a nešťastnou v jejich velkém domě. S Catherine se setkáváme v den jejích 25. narozenin a zároveň i pohřbu jejího otce.

 

 

U Roberta před lety propukla duševní nemoc, která ovlivňovala celý jeho život a rovněž schopnost pracovat. Mnoho let hledal smysl v nesmyslných číslech, myslel si, že mu svět posílá jakousi zprávu v kódu ISBN, jednoduše nebyl schopen obyčejného života. Jeho dcera Catherine se tedy rozhodla, odešla ze školy a o otce se starala. Samu sebe dost zanedbávala. Mimoto, že je smutná, se navíc začíná bát, že bude stejně nemocná jako její otec.

 

 

Do jejího rozjímání vstoupí Robertův bývalý student a matematik Hal Dobbs (Martin Písařík), který byl pověřen, aby probral záznamy a matematické práce profesora. Netouží po ničem jiném, než objevit v balastu Robertových deníků něco úchvatného a převratného. V den pohřbu však velmi záhy zjistí, že jsou na světě mnohem důležitější věci než matematika. Třeba vzájemná potřeba blízkosti, útěcha a možná i láska.
 
Na pohřeb přijíždí i druhá Robertova dcera Claire (Stanislava Jachnická). Ta pracuje jako finanční analytička. Tedy také podědila, stejně jako Catherine, něco z otcovy geniality. Ale je si vědoma, že její mnohem talentovanější sestra své možnosti zahodila a obětavě se po celé roky o jejich otce starala. Ráda by sestru přesvědčila, aby se s ní odstěhovala do New Yorku, začala opět chodit do školy a také k lékaři – co kdyby náhodou opravdu byla jako Robert… I Claire ale zjistí, že ne všechno se dá spočítat.

 

 

Catherine stále více důvěřuje Halovi a rozhodne se mu dát ten jeho převratný nález. Jaké ale bude jeho i Claiřino překvapení, když jim prozradí, že fantastický matematický důkaz sepsala sama? Jestli donutí Claire svou sestru k odjezdu, nebo Catherine zůstane s Halem, se dozvíte v divadle.
 
Představení se celé odehrává na krásné a zajímavě řešené scéně. Vlastně strávíte s hrdiny dvě hodiny na verandě či v zimní zahradě chicagského domu. Během hry se také děj několikrát vrátí do jednoho roku, kdy se Robert nenadále probral ze své letargie a zase mohl být tátou pro svou dceru a panem profesorem.
A abyste si nemysleli, že budete pouze napjatí a smutní, určitě se i od srdce zasmějete. Věděli jste třeba, že „pasta je eufemismus, který lidi vymysleli, když už jim těstoviny lezly krkem“?
 
Velmi nás zaujala herecká souhra Veroniky Kubařové a Martina Písaříka, budete jim věřit každé slovo. A v několika okamžicích možná budou divačky i propadat lehké touze si s Veronikou Kubařovou vyměnit místo. Oldřich Vízner je jako Robert noblesní, cituplný a vnáší do chmurné atmosféry tak potřebná zrnka vtipu. Claire v podání Stanislavy Jachnické je bezradná, toužící po hezkém životě pro sebe i svou sestru, budete z ní cítit potřebu pomoci.

 

 

Další důležitou složkou je hudební doprovod. Za vynikající nápad považujeme použití soupravy bicích k předělům jednotlivých scén a umocnění dramatičnosti. Pod hudební spoluprací pro tuto inscenaci je podepsán výborný muzikant Petr Zimák.

 

 

David Auburn pracoval ve svých začátcích jako pomocný osvětlovač a kulisák. Jistě by ho tedy potěšilo, že se v Rokoku velmi povedla i složka, kterou většina diváků vůbec nevnímá a bere jako samozřejmost. Nás ale natolik uchvátila, že na ni chceme speciálně upozornit, abyste se na ni při sledování děje taky trochu soustředili. Tou nedílnou součástí (vlastně každého divadelního kusu) jsou světla.
 
Osvětlovači pro Důkaz totiž vymysleli natolik zajímavé svícení, že se nedá jen tak přejít. Osvětlení každé scény přesně doprovází a koresponduje s náladou děje, podtrhuje dialogy. Blikající zářivky dokonce v několika okamžicích blikají do taktu hudby. Když na potemnělé scéně stojí osamocené křeslo a vypadá, že fluoreskuje, bude vám to připadat jako kouzlo. Proto si toho při návštěvě divadla zkuste všimnout. A když se, díky barvě nasvícení poslední scény, budete hádat, jakouže barvu šatů měla herečka na sobě, nedivte se.

 

 

David Auburn svou hrou dokázal a stále dokazuje, že svět není plný jen samých jednoduchých čísel a elegantních řešení, ale je třeba zatnout zuby a neházet zbraně do obilí. Proto stále a stále hledejte, převratné důkazy se občas objeví a změní váš život.
A nezapomeňte se jít podívatt na výtečný Důkaz do Rokoka!

 

DŮKAZ, David Auburn
Hrají: Veronika Kubařová, Martin Písařík, Oldřich Vízner, Stanislava Jachnická
Režie: Ondřej Zajíc
Divadlo ROKOKO – www.mestskadivadlaprazska.cz/divadlo-rokoko/


Mohlo by se hodit


reklama