Úvod > Novinky > Říše loutek Vojtěcha Suchardy ožila v Dietrichsteinském paláci

Říše loutek Vojtěcha Suchardy ožila v Dietrichsteinském paláci

Rubrika: Náš tip    Vyšlo:
Autor:    Foto archiv autorky
Říše loutek Vojtěcha Suchardy ožila v Dietrichsteinském paláci

Nevíte, kam s dětmi, když je venku ošklivo? Máme pro vás tip na výstavu díla sochaře a loutkáře Vojtěcha Suchardy, kterou připravilo Moravské zemské muzeum v třetím patře Dietrichsteinského paláce od 18. dubna až do 7. října. Nadchne nejenom vaše ratolesti, ale spolehlivě i vás…

 

 

V prvním sále ve 3. patře paláce je představován Vojtěch Sucharda loutkář.  Příslušník slavného uměleckého rodu, který spoluutvářel tradici českého loutkového divadla v první polovině 20. století, povýšil loutkoherectví a řezbářství loutek na výsostnou uměleckou disciplinu. 
 
Spojení Vojtěcha Suchardy s loutkovým divadlem se prohloubilo, když se oženil s malířkou Annou Brichovou. Ta se posléze stala duší divadla a věnovala se nejen výtvarné stránce, ale i režijní práci. Společně tak vytvořili české loutkové divadlo, které drželo krok s moderními uměleckými směry v Evropě. Dekorativní styl se snoubil s barokizací, novoklasicismem, kubismem a směřoval i k avantgardě a k funkcionalismu. Po výtvarné stránce udávala tón paní Anna, a proto její práce výstavě dominují.

 

 

Přesah působení v české kotlině vyvrcholil v roce 1929, kdy se v Praze konala loutkářská výstava a spontánně zde vznikla UNIMA, první mezinárodní divadelnická organizace, která existuje dodnes. Čeští loutkáři, v čele s Vojtěchem Suchardou, v ní byli významnými činiteli.
 
Základem činnosti manželů Suchardových se stalo založení loutkového divadla Říše loutek v roce 1920, které existuje dodnes. Tehdy jako družstvo, financované především z kapes svých zakladatelů a příznivců, sídlilo v Bubenči. Brzy se stalo vyhlášeným a spolupracovaly zde významné české osobnosti, jako například herečka Marie Hilbertová, která po sňatku s hrabětem Aichelburgem musela přestat hrát, a působení v loutkovém divadle bylo pro ni východiskem.

 

 

Ve druhém sále výstavy je představována sochařská práce Vojtěcha Suchardy. Pracoval pod vedením a v ateliéru svého staršího bratra Stanislava a proto mezi jeho díla patří významné zakázky, jako jsou sochy a apoštolové na Staroměstském orloji či pomník Františka Palackého z roku 1912. Jeho sochy zdobí i tehdejší nádraží Františka Josefa, chrám sv. Víta, či muzeum v Hradci Králové. Některé z nich je možné si prohlédnout i zde. Zaujme také busta Charlotty Masarykové či zpodobnění Suchardovy dcerky Aničky.

 

 

Prostor mezi těmito sály je vyplněn malým divadelním pódiem a stolem s pastelkami. Je to místo pro umělecký projev dětí, které, po návštěvě výstavy, zde mohou nechat průchod své fantazii. Moravské zemské muzeum připravilo i výukový program pro školy. Ten je možné si objednat, stejně jako dramatickou dílnu pro tři druhy loutek, maňásky a malými a velkými marionetami. 

 

 

Výstava je dílem divadelního oddělení Moravského zemského muzea, ale mnoho exponátů z jejich sbírek zde nenajdete. Daleko víc se na výstavě podílejí partneři, kteří exponáty zapůjčili. Zejména Umělecká scéna Říše loutek Praha, Národní muzeum Praha, Muzeum hlavního města Prahy, Arcibiskupství pražské, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Muzeum loutkových kultur Chrudim a mnozí další.

 

 

Po vstupu do Dietrichsteinského paláce se nezapomeňte podívat nahoru! Přivítá vás brněnský drak, aligátor, který je zřejmě nejstarším vycpaným zvířetem v Evropě. Protože se opravuje Stará radnice, dočkal se rekonstrukce i tento brněnský maskot a září ve vstupu paláce v celé kráse s novými bílými zuby. Je mu zde určitě lépe, než v průvanu a prachu na Staré radnici, jenže k ní neodmyslitelně patří. A tak, ať bude, nebo nebude chtít, po rekonstrukci objektu radnice bude zase zavěšen „do průvanu“. Každý si zkrátka musí svůj osud vypít až do dna!



Mohlo by se hodit


reklama