Úvod > Novinky > Pokrevní bratři v Městském divadle v Brně

Pokrevní bratři v Městském divadle v Brně

Rubrika: Za kulturou...    Vyšlo:
Autor:    Foto: archiv MDB, Jef Kratochvil
Pokrevní bratři v Městském divadle v Brně

Poslední muzikálová premiéra na Hudební scéně Městského divadla v Brně této sezóny sáhla po anglickém titulu, který patří k „tutovkám“. Hraje na základní lidské city a je z prostředí, které je důvěrně známé také autorovi textu a hudby Willy Russelovi.
 
Příběh má lidský i sociální rozměr a je emotivní. Dvojčata chudé samoživitelky s mnoha staršími sourozenci jsou rozdělena. Jedno zůstává u matky a druhé adoptuje bohatá rodina. Chlapci o sobě nevědí, ale podvědomě v sobě na ulici našli zalíbení na první pohled. Přes zákazy a překážky se stále setkávají, milují stejnou dívku a v momentě, kdy poznávají svůj osud, umírají. Lze říct, že je tu řešen i genetický a sociální problém. Výchova a prostředí vysoce převažuje na utváření osobnosti a jejích schopností.

 

 

Inscenační tým, režisér Stanislav Moša a výprava Jaroslav Milfajt, pracuje s jednoduchými a prostými prostředky stejně jako autor. Ten zvolil retrospektivu a vypravěče, který má stále diváka vést a připomínat mu osudovost prokletí. Jednoduchá obdélníková patrová železná konstrukce je postavená na točně a zde se odehrává všechno. Kostýmy Andrey Kučerové jsou jednoduché, vkusné a funkční. Vše je laděno do nevýrazných barev, o to víc vynikají dvě rudé plachty, které od počátku příběhu zakrývají těla obou bratří.

 

 

Režisér se spolehl na sdělnost příběhu a na schopnosti herců a nechal průchod jejich invenci. Dosáhl tak spontánnosti, která někdy vede k chaotickému bezhlavému pobíhání a k přehrávání. První polovina hry je zbytečně dlouhá, dějově tu o nic nejde, herci se předhánějí v etudách sedmiletých špuntů či čtrnáctiletých pubescentů a diváci se válí smíchy. Druhá polovina hry už má i dějový spád a napětí, od svatby protagonisty a následujícího strmého pádu. Sociální rovina propouštění a drogové závislosti, vedoucí až k šílenství, zasahuje dnešního diváka na citlivém místě.

 

 

Pokrevní bratři jsou hrou o dospívajících a předčasně ztroskotaných lidech. Pro mladé publikum je evidentně také určena a proto i její edukativní rámec. Postava vypravěče (Stanislav Slovák) by snad nemusela zasahovat do děje tak pateticky a násilně, ruší to emoční prožitek diváka. Zemitá a rázná postava matky (Markéta Sedláčková) je sympatická a bezprostředně přesvědčivá, hlasový témbr je dost ostrý. Paní Lyonsová je v podání Lenky Janíkové jako rozmazlená sobecká hysterka skvělá. Role obou chlapců hrají Lukáš Janota jako Eddie a Aleš Slanina jako Mickey. Ten plně využívá všech příležitostí k rozehrání všech dětských a pubertálních nectností, o které jeho pokrevní bratr Eddie jako slušňák přichází. Dvojici půvabně doplňuje Světlana Slováková v roli Lindy, odvázané puberťačky, dohánějící ve všem chlapce, i okouzlující mladé ženy, kterou nezaslouženě deptá osud.

 

 

Hudební stránka je jednoduchá a nese jen jednu opravdovou melodii, která se usadí v uších. Orchestr hraje podle nového aranžmá Igora Vavrdy svěže a vyrovnaně, přestože sedí ukryt pod pódiem a na „vzduch“ smí jen dirigent Dan Kalousek. Představení je nazvučeno bez zbytečných decibelů, jen již zmíněné próze vypravěče by slušela odstíněná dynamika.
Hudební scéna Městského divadla Brno tak získala titul, který nebude obtížné divácky naplnit a přitáhne do divadla mladé lidi, jimž má inscenace co říct.
 
Willy Russel: Pokrevní bratři
Režie: Stanislav Moša
Dirigent Dan Kalousek
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Andrea Kučerová


Mohlo by se hodit


reklama