Úvod > Novinky > Kdybych to byl býval věděl…

Kdybych to byl býval věděl…

Rubrika: Auto - moto    Vyšlo:
Autor:    Google+  
Kdybych to byl býval věděl…

Informace, ze které mrazí: v televizi prý budou vysílat záběry z tragických dopravních nehod. Tyto ,,horor spoty“ mají sloužit jako odstrašující příklad pro neukázněné řidiče, kteří zapomněli na možné důsledky svého neohleduplného chování.
 
Musím vám tedy říci, že mne v první chvíli napadlo: no to snad ne. Kam se ztratila etika, úcta k odcházejícímu životu? Přece není možné v hlavním vysílacím čase ukazovat záběry těžce zraněných a umírajících lidí. Vlastně by se takové věci neměly zveřejňovat vůbec. Ve ,,zdravém“ rozhořčení jsem zatelefonovala otci, s nímž obvykle probírám novinky z veřejného i soukromého života a vychrlila na něj, cože si to ti pánové nahoře zase vymysleli. Na druhém konci linky nastalo ticho. „Vzpomeneš si ještě někdy na Péťu,“ ozval se po chvilce otcův hlas. Jak by ne, šestnáctiletý bratranec Petr narazil před mnoha lety se svým kamarádem na motorce do stromu. Přežil kamarád. „Možná kdyby tohle Péťa viděl, nejel by tak rychle a mohl tady ještě být,“ dodal otec. Nešlo nesouhlasit.
V tu chvíli se mi ale také vybavil kolega mého manžela. Pár dní před svatbou vyrazil se svou budoucí manželkou na projížďku novým sportovním vozem. Nezvládl zatáčku kousek za Prahou… Domů se vrátil jako mrzák, přítelkyně takové „štěstí“ neměla. Možná, že kdyby to viděl…
 
Večer mi moderátorka televizních novin suše oznámila, že na silnici během víkendu zemřelo 13 lidí. Řekli byste, co to je v tom objemu všech českých řidičů, občanů. Jenže po těch třinácti někde někdo zbyl. Někdo s vyhaslým pohledem, jaký měla moje teta, když Petr zemřel. Někdo s cejchem smrti za život, který skončil jeho vinou.
 
A tak jsem postupně přemýšlela a přehodnocovala svůj pohled na věc. Došlo mi, že leckdy je taková metoda šoku daleko lepší ,,učební pomůcka“ než sáhodlouhé vysvětlování proč… Stačilo si totiž vzpomenout na první pokusy s cigaretou. Tenkrát mě přistihla moje velmi moderní matka. Nesáhla po vařečce, jak by asi každý nejspíš čekal, ale donutila mě vykouřit celou krabičku. Hodně špatně mi bylo tři dni, špatně dalších čtrnáct a dodnes cigarety nesnáším. A tak je asi někdy třeba zapomenout na etiku a zdánlivou ohleduplnost a ukázat životní realitu.
 
Zkuste se na věc podívat i také jinýma očima. Napadá mne okřídlená věta z kouzelného filmu „Knoflíková válka“: kdybych to byl býval věděl, tak bych tam nechodil. Ano, kdybych to byl býval věděl… Věděl, jak to vypadá po srážce dvou dopravních prostředků, … tak bych zpomalil… A pozůstalí? Jsou více ohleduplní k nám než my k nim. Právě oni dokážou říct: Kdyby můj syn/dcera/manžel jeli pomalu, mohli tady ještě dnes být. Buďte alespoň vy opatrní. Vzpomněla jsem si na lidi, kteří dobrovolně souhlasí s dárcovstvím orgánů. Dělají to ve snaze pomoci druhým, kteří tak mohou dostat další šanci. Ono je to vlastně s těmi nijak hezkými záběry podobné. Asi každý z nás už někdy projel kolem autonehody. Zrychlili jste? Sotva, víc bude těch, co zpomalili. Obrázek lidského neštěstí vykonal své.
 
Nemám ráda horory a nesnáším pohled na krev. Při podobných záběrech zavírám oči, televizi, odcházím. Jsem na tom vlastně hůř, protože pro mě zůstanou mementem ti, kteří nestihli vychovat syny, kteří se nestihli oženit, jejichž bolest neskončila a nikdy neskončí.
Tak tohle jsem vám vlastně chtěla říct...   


Mohlo by se hodit


reklama